Samoa (4.díl) - ostrov Savai'i, zpět na Upolu a na Zéland

Samoa (3.díl) - jízda busem, ostrov Namu'a, lenošení

Samoa (2.díl) - krásy ostrova Upolu

Na posledních pár dní máme autí, proto se vydáváme na prozkoumání všech možných i nemožných koutů hlavního ostrova Upolu. Navštívíme známou hlubokou díru To Sua Ocean Trench, podíváme se na pár dalších vodopádů, plaveme s obrovskýma mušlema, navštívíme jeden z osmi chrámů na světě, odřeme si zadky na vodopádové skluzavce a najdeme palmy, které rostou kolmo.

Samoa (1.díl) - přílet do ráje a jak jsem řekla "ano"

Ahoj všichni,

po kratší odmlce jsem zpátky s pokračováním našeho pacifického dobrodružství. Z Fiji jsme odletěli malinkým letadlem na druhý pacifický ostrov Samoa, kde strávíme dalších 18 dnů. Samou jsme procestovali křížem krážem, navštívili několik vodopádu a aktivit, projeli oba samoánské ostrovy a podívali se na skoro všechna turistická místa, která Samoa nabízí. Máte se teda na co těšit! Hned v prvním díle se dozvíte jak mě Peťa požádal o ruku, o takové romantice jsem ani nikdy nesnila. Naplánoval to úžasně a vybral nejkouzelnější moment z celé naší měsíční dovolené.

Fidži (5.díl) - pohřeb a (konečně) výlet do jeskyně

Den 10, 02.06.

Ráno nám došlo, proč jsou všichni tak „busy“. Pamatujete jak jsem se zmínila o tom, že někdo zemřel? Někdo kdo pocházel z téhle vesnice? Tak oni budou dneska přivážet jeho tělo a pohřbívat ho na místním hřbitově. Kvůli tomu přijede hrozně moc lidí z ostatním ostrůvků a z hlavního ostrova. Místní musí všechny lidi co přijedou pohostit a ubytovat, proto celý den vaří o sto šest a staví dokonce i nové přístřešky z palmových listů, aby bylo kde sedět a truchlit. Cítili jsme se trochu blbě, jako bychom byli někde kde být nemáme. Pro ně to nejspíš mělo velký význam a nám bylo trapně. Celý den si nás nikdo nevšímal, protože měli svých starostí dost. Bylo nám i dost blbé jít dovnitř do vesnice, všude hrozně moc smutných lidí, všude se truchlilo a takovou dovolenou prostě nechcete. Tak jsme se pro dnešek snažili zmizet.

Fidži (4.díl) - hon na myši a z výletů nic nebude

Den 7, 30.05.

Ráno klasická snídaně na zemi. Říkali jsme si, že je před náma další nudný den. Vyhlídky jsou nic moc – válení se v houpací síti, číst si knížku, plavat v moři, potápět se k mrtvým korálům, čekání na oběd, čekání na sváču, čekání na véču a hurá spát. Nic zvláštního by se dneska nedělo až na to, že jsme si včera večer zahráli naší oblíbenou hru na kočku a myš. Aneb snažili jsme se chytit naší malou spolubydlící. Tak co myslíte, povedlo se nám to?

Fidži (3.díl) - jak to mají s jídlem a šnorchlování

Den 5, 28.05.

Je neděle. Ráno se nám nevstává moc dobře, protože jsme skoro celou noc nespali kvůli našim spolubydlícím. Nikde po nich ale není ani stopa. No nic, dořešíme to až pak. Vyrážíme na snídani. Smažené palačinky a takové podivné koule. Chutná to podobně jako naše koblihy, akorát bez cukru. Jediné co tu používají na vaření je totiž bílá mouka a tu dělají na všechny způsoby - vařená mouka, smažená mouka, opečená mouka... Nejhorší na tom je, že nám k tomu nedají ani marmeládu nebo burákové máslo. Prostě nám o naservírují jen tak a udavte se s tím žejo.

Fidži (2.díl) - první setkání s místní vesnicí

Den 3, 26.05.

Dnešek zůstáváme ve městě Nadi, kam jsme první den přiletěli. Malé centrum je přizpůsobené pro turisty a najdete tady hromadu obchůdků a restaurací. Autobus nás sem z Coral Coast stál 7$F/os. Dali jsme si pozor na to, že se má platit až při výstupu. Občas se totiž stane, že před autobusem prodávají lístky (asi) řidiči nebo jejich pomocníci. Je ale důležitý, aby vám dali účtenku, jinak jim jdou prachy do kapsy a vy musíte při výstupu zaplatit znova páč nemáte jak prokázat že jste nějakýmu ušmudlanýmu opálenýmu týpkovi platili už při vstupu. Nás právě jeden takovýhle chlapík zkásnul o jízdné, nastoupili jsme a že nám přinese lístek později. Autobus už vyjet a naše lístky furt nikde. Naštěstí jel v autobuse s náma, ale dělal že nás nevidí a hrál mrtvýho brouka. Tak jsme se mu připomněli a lístek nám vypsal. Při výstupu po nás chtěl řidič znovu zaplatit, ale HA! my máme tenhle lístek, takže platit dvakrát teda rozhodně nebudeme.

Fidži (1.díl) - komerční ráj, první dojem rovná se zklamání

Ahoj všichni,

rozhodli jsme se, že si odletíme ze Zélandu na dovolenou, abychom trochu utekli místní zimě, která je v autě dost krušná. Rozhodovali jsme se kam do Pacifiku se podíváme, ve hře byla Tonga, Fidži, Samoa a Cookovy ostrovy. Naše první (ne)šťastná volba padla na Fidži a místo naší druhé destinace vyhrála Samoa. Jet na jedno místo na 14-ti denní dovču se nám nechtělo, protože to bychom zimě moc neutekli. Proto jsme se rozhodli navštívit dvě destinace a dovolenou si protáhnout přesně na 1 měsíc. Jak jsme tedy strávili celý měsíc na těchto Pacifických ostrovech? Co bychom doporučili a čemu se můžete obloukem vyhnout? Pojďme se na to podívat. A začneme pěkně popořádku, nejdřív jsme se vydali na 12 dní na Fidži a poté na dalších 18 dní na Samou.

Západ slunce, Nacula island

Čtvrtý, pátý a šestý měsíc - brokolice a salát

Ahoj všichni :)

Už to jsou tři měsíce co jsme začali pracovat na zeleninové farmě. Máme za sebou krušné časy strávené na poli. Byla to dřina! Ale vezmu to pěkně od počátečního nadšení.

Třetí měsíc (2. část) - vodopády, ledovce, prdící díry a velryby

Ahoj všichni :)

Už je to fakt dlouho od posledního článku. Bohužel nebyl čas ani internetové možnosti a ve výsledku ani energie pro napsání něčeho nového. Ale protože jsme na druhém konci světa a máme právě teď podzim (zatímco vy v Česku máte jaro), zhoršilo se nám trochu počasí a ubylo práce. Díky tomu můžu dohnat co jsem zanedbala ;)

Třetí měsíc (1. část) - meruňky, třešně a meruňky

Už to budou tři měsíce co jsme se rozhodli strávit patnáct měsíců na Novém Zélandu. Samozřejmě nemáme tolik peněz, abychom si žili bohémský život bez práce po celou dobu a jenom cestovali. A tak tedy v naší Working Holiday etapě muselo dojít i na tu část "working" bohužel. Další měsíc se tedy snažíme najít práci. Nebylo to lehké, protože konkurence je veliká a cestovatelů je tu nespočet. A co že jsme to vůbec dělali na druhé straně zeměkoule? Jak se nám pracovalo a jak vypadal náš běžný pracovní den? Kolik jsme si vydělali a jak vypadají naše výdaje? Tak o tom si můžete právě teď přečíst.

Druhý měsíc - jeskyně, vodopády, cikánská galerie, Štědrý den a Nový rok

Podělaná strachy a svítící brouci

Vím, že to nezačíná zrovna pozitivně, ale tak bohužel ani nezačal náš druhý měsíc na Novém Zélandu. Hrozně moc jsem chtěla vidět svítící broučky, tzv. „Glow Worms“. Jenže nechceme platit majalnt za vstup do jeskyně, radši bychom do nějaké free jeskyně a našli je sami od sebe. Tak jsem jednu takovou jeskyňku objevila ve městě Clifden. To že už bylo 11h večer a pršelo, i když se do jeskyně nesmí když prší, nás samozřejmě neodradilo. Vzali jsme si pláštěnky (ve výsledku ne proti dešti, ale proti špíně) a čelovky a vyrazili jsme pod úroveň zemského povrchu. Hned na začátku jsme zjistili co náš výlet bude obnášet – plazení pod šutry, lezení po zemi, vmačkávání se do úzkých uliček a brodění se potůčky vody. Zhruba v půli cesty jsme zjistili, že se tady pod zemí nachází taky pár podvodních „bazénků“. To už jsem měla trochu strach, ale Peťa se zkušeně vrhl do tý studený a špinavý vody jako první a nad kolena ve vodě mi hlásí, že je to dobrý, že se to dá zvládnout. Jenže! Voda byla fakt špinavá a fakt děsně ledová ... no nezbylo mi nic jinýho (když Peťa už na druhý straně byl), než tam zašmátrat nohama a po prdel ve vodě to přebrodit taky. Tak fajn, první zkouška odvahy za náma. Následovalo pár docela vratkých žebříků, který vedly buď nahoru nebo (což bylo horší) někam daleko dolů. I ty žebříky jsme zvládli. Brodíme se dalšíma potůčkama, po kotníky ve špinavý a ledový vodě (celou cestu jsme absolvovali v kroksech) a v tu chvíli se před náma objevila mrtvá ovce. No ve mě by se krve nedořezal. Když by šlo všechno dobře, tak bychom někde zhruba asi za tou ovcí už vyšli u těch brouků a následně i ven, takže bychom nemuseli jít celou cestu po žebříkách a vodou zasejc zpátky. Ale přes tu ovci prostě vlak nejede. Já se rozklepala jak debil, dolehl na mě strach a začala jsem brečet jak malý dítě. Bylo toho všeho naráz hodně a já si asi myslela v tu chvíli, že tam zemřeme taky – nevěděli jsme jak jsme daleko v jeskyni a pod zemí, furt jsme šli hloubš a hloubš, tak to na mě dolehlo. Plus do toho uvědomění, že musíme krz ten hlubokej bazén a žebříky mi taky moc nepřidalo. Peťa se mě snaží utěšovat a rychle mě táhne pryč od tý rozvalený ovce. Do téhle chvíle jsme samozřejmě žádný brouky neviděli, jenom jednoho (Cave Veta) co vypadá jako obří pavouk. V tu chvíli jsem taky měla docela problém se hnout z místa. No nic, přebrodili jsme se zpět a plazíme se opět přes šutry a jeskyní zpátky nad zem. V posledních pár metrech, kdy se už nemusíme tolik krčit si všimnu, že tam něco svítí v jedný skulince, tak zhasínáme čelovky a v naprosté tmě čekáme co se bude dít. No objevili se samozřejmě! Tak jsme tam stáli celý špinaví a na kost promrzlí a pozorovali jak se rozsvěcuje celý strop broučkama. Parádní – takže jsme lezli zhruba hodinu někde hluboko v jeskyni abychom nakonec zjistili, že jsou ty brouci na uplným začátku. Zážitek tedy fakt na celý život!