čtvrtek 7. září 2017

Samoa (4.díl) - ostrov Savai'i, zpět na Upolu a na Zéland


Den 27, 19. 06.

Abychom stihli ferry na druhý samojský ostrov, musíme vstávat brzo a chytit první ranní bus. Na poslední chvíli nám zaměstnanci Taufua Beach Fales připravili snídani do krabičky, která stála pěkně za prd. Bus přijel opět trochu později než měl. Tentokrát jsme jeli v buse i s našema báglama. Nic moc no, místa tam moc není. Překodrcáme se zase přes celý ostrov až do Apie, kde si jdeme na tržnici koupit ovoce a vodu. Pak najdeme další bus, který nás odveze do vesnice Falelatai, kde budeme spát v O Tua Outback Motel (bookováno přes internet, ). Je vidět, že tu ještě není uplně sezóna. Na první pohled to vypadá parádně. Na druhý pohled by se vám chtělo možná zvracet. V pokoji máme plesnivé skříně, stylem že je fakt ta bílá plíseň vidět po celé skříni (zevnitř i zvenku), vypadá to jako písek. Z kohoutku v koupelně nám teče hnědá voda, jak kdyby špinavá od hlíny. V jejich úžasném bazénu je zelená voda, ale prý ho akorát čistí. Joo to určitě. No nic, říkáme si, že je to jen na přespání a neřešíme to. Voda mimochodem po chvíli začala téct normální, takže jsme se mohli vysprchovat.

Šli jsme se projít do vesnice s cílem najít otevřený obchůdek a sehnat vodu, pivo nebo něco k snědku. Pár obchůdků tu otevřeno má, ale místo vody a piva mají jenom Coca-Colu. Ta je tady mimochodem levnější než voda. Ale bublinky nesnášíme a tuhle přeslazenou břečku fakt pít nehodláme. Tak jdeme dál vesnicí až konečně najdeme stánek, kde mají chlazenou vodu i chlazené pivo. Bereme k tomu nějaké krekry a sušenky a vydáváme se zpátky. U krajnice si hrají nějaké děti. Už cestou tam na nás pokřikovali a ukazovali. Volali na nás něco ve stylu „Give me money“ apod. Jsou to nevychovaný spratci. To pokřikování by ani tak nevadilo, ale cestou zpátky po nás začali házet kameny. A ne jen nějaký malý kamínky, ale normální kameny. Peťu trefili do achilovky, tak na ně něco zařval. Nic dalšího už po nás nehodili. Asi nejsou na turisty v téhle oblasti tolik zvyklí.

Další pivínko
Den 28, 20. 06.

K snídani jsme dostali zalitou čínskou polívku. No to je hnus. Tak já jsem dneska bez snídaně, nebudu do sebe cpát hnusnou mastnou čínskou polívku hned takhle po ránu, z toho bych akorát tak běžela na záchod. Venku je ještě tma když čekáme na ranní bus, který nás odveze na ferry na druhý ostrov. Zvolili jsem větší loď (aby to tolik nehoupalo), která jede v 8h ráno (12 tala/os). Cesta trvá něco přes 90 minut.

V přístavu Saleologa si bereme taxi za 5 tala/cesta, které nás odveze do půjčovny, kde si půjčíme malou červenou Toyotu ist (Salafai Rentals, 140 tala/den, záloha opět 300 tala). Autí máme a můžeme vyrazit na okružní jízdu po druhém samojském ostrově Savai’i. Ostrov je tak malý, že fakt stačí jeden den na jeho prozkoumání. Dokázala bych si představit zde strávit i více dní, ale hlásí hnusné počasí, tak to nebudeme riskovat. Jako první vyrážíme na vodopády Afu Aua (vstupné 5 tala/os). Jsou to moc pěkný kaskádovitý vodopády, celkem tu jsou asi 3-4 vodopády. Na konci stezky je jeden větší vodopád. Pěkná podívaná.

Afu Aua Falls
Afu Aua Falls
Další zastávka je fakt suprová. Vydali jsme se na prdící díry Alofaga Blowholes (vstupné 5 tala/os). Na místě jsou parádní vlny a krz popraskané lávové pole voda prská občas fakt dost vysoko. Voda se láme o okraj lávového pole a vytryskává vysoko nad naše hlavy. Je to parádní podívaná.

Alofaga Blowholes
Alofaga Blowholes
Alofaga Blowholes
Zastavujeme se i u Lover’s Leap, kde se má údajně dole v zátoce objevovat žralok se želvou. Dole v zátoce nic není, ani tu není moc hezký výhled, nikdo se o to nestará a tak výhled pohltily keře. Hned k nám běží malý samoánec a natahuje ruku abychom zaplatili vstupné. Je to jenom 2 tala/os, ale za to, že na místě nic není bych to znova nedala. Prý je to o náhodě, jestli žraloka se želvou uvidíte nebo ne. My měli hold smůlu.

Lover's Leap
Lover's Leap, kde nic tu nic
Vyrážíme do nejzápadnější části ostrova Savai’i na lesní stezku. Ono slovo stezka je dost nadnesené. Na tuhle Canopy Walkway se platí 20 tala/os a vstupenka má platit i na House of Rock a Moso’s Footprint (obě další místa stojí za prd, takže se vůbec nevyplatí tam jet). A ta lesní stezka? No to je jeden most z žebříků mezi dvěma stromy, ten přejdete a je to. Pak se můžete jít podívat na obrovský strom, vylézt až nahoru a rozhlédnout se po okolí (mhh, výhled na les, paráda). Jako za tu cenu bych čekala víc no, na to že jdete po jednom mostě z žebříků, tak se to nevyplatí si myslím. Jsou lepší lanová centra, nebo různé stezky v oblacích, kde je i super výhled. Tohle teda dost propadák.

Canopy Walkway
Cedule k House of Rock, ale nikde nikdo
Po nevydařeném hledání Mosova otisku nohy a domu z kamenů jsme to otočili a pokračovali zpátky na hlavní silnici. Dojeli jsme až ke kostelu zalitém lávou (Saleaula Lava Field, vstup 5 tala/os). Je to tam moc pěkný, je zajímavý vidět jak může láva zničit všechno kolem sebe.

Saleaula Lava Field
Saleaula Lava Field
Všude na zemi je kolem nás láva. Stavíme se ještě u Virgin‘s Grave. Jde o díru v lávě, kde pod lávou v zemi rostou barevné květinky. Existuje pověra, proč tahle díra v lávě vznikla. Dcera náčelníka vesnice byla panna a byla natolik krásná a panenská, že láva protekla kolem jejího hrobu a zanechala místo nedotčené.

Saleaula Lava Field
Saleaula Lava Field, Virgin's Grave
Kolem půl šestý večer se konečně dostaneme zpátky na východní pobřeží ostrova a hledáme ubytko na noc. Zůstáváme v Lauiula Beach Fales, který vlastní český pár Petra a Martin. Náhoda, že mají prohozená jména jako my (Petr a Martina). Jejich fales jsou na pláži Lano a za ubytování s večeří a snídaní chtějí jenom 50 tala/os. Paráda. Večer začíná pořádně pršet a nepřestává až do rána.

Den 29, 21. 06.

Prší tak hustě, že není skoro ani vidět na vozovku. Autí vrátíme a taxíkem (opět 5 tala za cestu) jedeme zpátky do přístavu, kde kupujeme lístek na ferry (12 tala/os) a jedeme zpátky na hlavní ostrov Upolu. Autobusem za 11 tala/os se dostaneme do Apie a do našeho předem zarezervovaného ubytování Su Accommodation. Je to zatím NEJ ubytování na Samoe (když nepočítám faly, ty mají taky něco do sebe). Pokoje jsou čistý, krásně naaranžovaný, v postelích nejsou broučci, voda teče teplá (! na celé Samoe totiž málokde teče teplá voda ve sprše), a v pokojích je i malá kuchyňka, kde si můžete uvařit čaj, použít ledničku a všechno nádobí. Fakt paráda. Pořád hrozně prší, takže do centra už nejdeme, ale skočíme vedle do obchoďáku pro víno a camembert a dáme si do nosu.

Den 30, 22. 06.

K snídani máme nečekaně bufet. To je poprvý co jsme tady. Je toho i dost na výběr, takže se parádně nacpeme. Venku je pro změnu hrozný vedro a dusno. To je tady takhle pořád, výkyvy teplot jsou na denním pořádku. Dopoledne proto radši zůstáváme na pokoji a do centra se uplně neženeme. Když sluníčko trochu slábne, jdeme se naposledy projít do centra Apie. Dáme si burger s hranolkama za 18,5 tala a točené pivo za 5 tala. Poslední den naší dovolený, tak si trochu dopřejeme žejo. Na trhu si koupíme zeleninu na večeři, chceme si sami udělat salát. Dlouho jsme neměli žádnou zeleninu, tak si chceme dát něco dobrýho. Večer balíme baťohy a koukáme po dlouhé době na televizi.

Katedrála naposled, počasí je dost hnusný
Den 31, 23. 06.

Venku zase prší! Achjo. Tak si necháváme batohy na recepci, páč letadlo nám letí až v noci, a jdeme si do Mekáče sednout a schovat se před deštěm. Když trochu přestane, tak si jdeme na tržnici dát poslední smažený knedlíčky a zpátky pro batohy. Na autobusovém nádraží chytneme bus na letiště za 4 tala (za taxík bychom dali minimálně 40 tala). Na letišti pak čekáme asi osm hodin. Dávalo větší smysl chytit bus a pak čekat tady, než jet tím taxíkem. Bohužel jsme si nebyli jistý, kdy jede poslední autobus, tak jsme na letišti pak tvrdli 8 hodin. K tomu všemu má letadlo ještě hodinu zpoždění. No paráda. Letiště je taky hrozně malý, takže ani nenabízí možnosti na utracení posledních místních peněz. Nevadí, proměníme zpátky na Zélandu. Mimochodem to fakt nedoporučuju, protože se to fakt mega nevyplatí. Kdybych věděla že nám vymění tak málo, tak si radši koupím v jediném duty free shopu co tam byl nějaký chlast nebo cokoliv. Do Aucklandu přilétáme až ve 3h ráno.


Jak jsme se dostali k našemu autu a co nás čekalo za nemilé překvapení když jsme se k němu dostali se dozvíte v dalším článku. 

Žádné komentáře:

Okomentovat