Studium na soukromé VŠ

Ahoj všichni :)

Volba studovat soukromou školu padla z jednoho prostého důvodu - rozhodla jsem se pozdě, že chci studovat vysokou v Česku a v té době nabírala bohužel už jenom soukromá vysoká, páč na státní školy se dělají přijímačky mnohem dříve. Měla jsem pár favoritů, ale nechtěla jsem dojíždět daleko za Prahu nebo se dokonce stěhovat do jiného města, proto jsem zvolila Vysokou školu obchodní, která se jevila také jako nejlevnější vysoká v Praze.

Moje očekávání bylo trochu jiné než realita. Domnívala jsem se, že na vysoké škole už budou studenti dospělými osobami a že se s nimi bude také tak zacházet - bohužel světe div se, ale i na vysoké škole si může pedagog zasednout na svých studentech a ponižovat je či zesměšňovat jako na základní/střední škole. Neříkám, že je to častá situace, ale zhruba dvakrát za celé studium jsem se s tímto přístupem setkala. To mě zklamalo především - přístup učitelů ke studentům. Také jsem si myslela, že vypracovávání úplně zbytečných prezentací a seminárních prací se bude týkat pouze střední školy a na vysoké se budeme soustředit na teoretické přednášení látky a procvičování nebo probírání další látky na cvičeních. Minimálně dva celé semestry jsme z jednoho předmětu dělali neustále jenom prezentace a seminární práce, které se museli prezentovat před třídou, kde samozřejmě nikdo neposlouchá a účast na takovýchto hodinách mi přišla dost zbytečná. Člověk si z toho prostě nic neodnese a prezentaci udělá jen aby měl už klid a dostal zápočet. Největší kámen úrazu je, když máte takovouhle práci vypracovávat ve skupince pěti lidí, kterým je to šumafuk a nejlépe aby jste to celé udělali za ně - i pár takových studentů se bohužel najde.

Je mi jasné, že není možná chyba v tom, že jsem na soukromé škole. Velmi pravděpodobně je to na všech školách podobné. Všude se najde nesympatický a protivný pedagog, který akorát rejpá a nic vás nenaučí. Všude se najdou studenti, kteří na školu kašlou a nejlépe aby jste test napsali za ně. Jako velkou výhodu vidím v tom, že školu máme oficiálně tři dny v týdnu - většinou to jde narvat i do dvou dnů.

Co mě ale naštvalo úplně nejvíc v mém posledním semestru bakalářského studia bylo to, že předmět, který by se normálně měl probírat aspoň dva semestry nám dali do sedmi týdnů (s tím že v tomto období byly ještě Velikonoce) - upozornili nás samozřejmě, že není v jejich silách nás na všechno připravit a že samostudium z 500 stránkové učebnice to jistí (pozn. tenhle předmět byl zakončenej testem, praktickou částí a ústní zkouškou). Dalo by se to i možná zvládnout, kdyby jsme do toho nemuseli udělat seminární práce na oba dva jazyky a vytvořit další seminární práci s prezentací do dalšího předmětu. Do toho všeho se naučit na zápočtové testy z obou jazyků a aby toho nebylo málo i na ústní zkoušky z obou jazyků. Prostě nechápu - proč nám toho nandali tolik ještě když se máme připravovat na STÁTNICE ??!! Chápu, jsme na vysoké škole, kde se od nás něco vyžaduje, ale doteď to bylo lážo plážo a najednou nevědí co nám ještě přidat, abychom toho neměli málo náhodou.

Tenhle stres se vším okolo vyústil v mém případě k menšímu nervovému zhroucení. S přípravou na výše zmiňovanou zkoušku o třech částech se samostudiem tý hrozný bichle jsem to trochu přehnala, protože jsem měla strach že neuspěju a fakt se tak stalo. Čtyři dny v kuse jsem spala jen 2-3 hodiny denně a nonstop se tomu věnovala, na zkoušku jsem šla teda nevyspalá a totálně mimo, jelikož učení se ukládá v době spánku. To znamená, že mě se nic neuložilo a ve chvíli ústního zkoušení jsem seděla a čuměla jak péro z gauče. Můj první neúspěch na vysoké škole a zrovna před těma státnicema. No dost mě to rozhodilo, měla jsem fakt strach, jestli se přes ten předmět vůbec dostanu. Zatla jsem ale zuby a pustila se znovu do úmorného samostudia těch 500 stránek, tentokrát jsem do svého harmonogramu zakomponovala i spánek a na druhý pokus jsem šla odpočatá a vyklidněná.
Pomohlo to!

Spolu s vypracováváním milion seminárních prací a přípravy na zkouškové období jsem musela ještě dopsat nejobsáhlejší práci jakou jsem kdy tvořila. Ano, řeč je o bakalářské práci. Začala jsem sice už minulý rok, ale k dopracovávání jsem se nějak neměla a proto finální verze nějak vázla. Samozřejmě jsem vše dopisovala na poslední chvíli, ale dopsala jsem to! Co se týče celé bakalářské práce, rad na její psaní a formátování a mé negativní zkušenosti s tiskem a vazbou, tak chystám samostatný článek. Je toho fakt hodně!

Ve studiu pokračovat zatím nebudu. Vím - někdo říká, že titul Bc. znamená nedokončená vysoká, ale já to tak nevidím, je to forma ukončení studia jako každá jiná a ve světě nějakého inženýra ani moc neznají - v Německu si budou možná myslet, že jim jdete opravit nějaký trubky :-D Proto jsem se rozhodla (ještě předtím než začnu na plný úvazek pracovat nebo před zakládáním rodiny), že bych chtěla nějakou chvíli cestovat a poznávat jak se žije někde jinde. Kdo ví? Třeba si dodělám toho inženýra až se vrátíme, a nebo si udělám titul s úplně jiným názvem někde ve světě. Všechno je možné a nechávám tomu otevřená vrátka.

Teď se musím ještě pár dní soustředit na úspěšné složení státních závěrečných zkoušek, tak mi držte palce!

Pac a pusu :-*

Ranní ptáče dál doskáče a co noční sova?

Nikdy jsem nebyla vyloženě ranní ptáče. Vím, že kvůli práci nebo škole klidně vstanu, ale nadšená z toho nikdy moc nejsem. Nejradši bych vždycky spala až do oběda (občas i déle).

Bohužel tohle moje ponocování určitě není nejzdravější a v průběhu dne jsem hodně unavená. Mám rozhozený celý organismus a rozhodně tohle ponocování nedoporučuju nikomu. Problém je, že já jako noční sovička, večer udělám nejvíce věcí co potřebuju. Nejlíp se mi píšou seminárky a bakalářka do školy, nejlíp se mi učí na testy a taky toho třeba nejvíc uklidím - večer jde všechno skoro samo, přes den to tak dobře nejde.

Nejdřív jsem si myslela, že nemůžu večer spát kvůli tomu, že se přes ten den nijak neunavím. Tahle teorie byla ale samozřejmě uplně k ničemu. I po fyzické námaze jsem nebyla unavená, spíš naopak mi přišlo, že mám více energie a spánek se nedostavil. Zkusila jsem před spánkem pořádně vyvětrat, ale ani čerstvý vzduch mě nedokázal uspat. Jednou jsem si vyzkoušela nejít spát vůbec. Normálně usínam mezi 2 a 4 hodinou ráno. Tak jsem si řekla, že vyzkouším nejít spát vůbec a ráno v 7h jet rovnou do školy. Jenže! Nedokázala jsem se ve škole soustředit vůbec na nic a byla jsem jako tělo bez duše. Když jsem přijela domů tak jsem upadla do postele a v tu chvíli usnula. Opravdu to za to nestálo. Lepší aspoň v ty 4h jít spát i když musím za chvíli vstávat, než nejít spát vůbec.

Další problém ale nastává v tom, že se s Peťou trochu "míjíme" a to jsme spolu celý den doma. Akorát že já jsem vzhůru do 4h do rána, zatímco on jde spát už o půlnoci. A naopak! On vstává ráno už kolem 9h i když nejde do práce, zatímco já spím do dvou hodin odpoledne. Takže naše nálady a aktivity se teď v poslední době trochu rozbíhají. Snídáme jinak, obědváme jindy a ve chvíli kdy já jsem rozespalá on je nejčilejší a naopak večer já mám energii na rozdávání a on už jde spinkat.

A další problém nás nočních soviček je televizní program. Večer totiž niž moc nedávají, pokud teda nefandíte věštkyni. Někdy dávají zhruba do 2h kriminálky a podobné seriály, ale pak začnou dávat fakt hrozný vykopávky a nebo nedávají vůbec nic. Zase takový výběr programů nemáme, takže si musím vystačit s těmi základními. Když už pak opravdu nikde nic nedávají přejdu k prozkoumávání internetu přes mobil - facebook, instagram, youtube a další. Když už ani tam nic nevykoukám, tak se teprve snažím usnout. Ale ještě se klidně hodinku převaluju než usnu.

Každopádně na radu mojí mamky si konečně dojdu koupit do lékárny nějaký čaj na spaní a uvidím jestli tenhle zázračný čaj zklidní moje myšlenky na tolik, aby mi dovolily usnout.

Teď už je zasejc půl třetí ráno. Tak dobrouuu...

Pac a pusu :-*

Chia kaše

Po trochu delší době jsem tu zpět s novým článkem. Blíží se zkouškové období a termín odevzdání bakalářky, takže času není nazbyt. Do těch všech zápočtových testů jsem někde chytla rýmu a dva dny proležela s horečkou. Dnes je mi konečně trochu lépe a mám chvilku čas na napsání dalšího článečku.

To že mám ráda chia semínka už určitě všichni víte. Při další návštěvě mé oblíbené drogerie DM jsem objevila roztomile vypadající chia kaši a hned jsem si řekla, že jí musím vyzkoušet. A jak to dopadlo?