Čtvrtý, pátý a šestý měsíc - brokolice a salát

Ahoj všichni :)

Už to jsou tři měsíce co jsme začali pracovat na zeleninové farmě. Máme za sebou krušné časy strávené na poli. Byla to dřina! Ale vezmu to pěkně od počátečního nadšení.

Nejdřív jsme hledali práci na ovocné farmě, nejlépe sběr jablek. Ale přišli jsme pozdě. Obvolali jsme skoro všechny farmy v oblasti a nikde nás nechtěli, odepsali jsme i na pár inzerátů z internetu, ale odpověď žádná. Tak jsme se už pomalu smiřovali s tím, že naše sezónní období skončilo, víza si neprodloužíme a najdeme si práci v jiném oboru. A v tomhle okamžiku, kdy už jsme byli rozhodnutí posunout se dál, přišla odpověď ze zeleninové farmy poblíž Christchurch. Po výměně pár emailů s manažerkou farmy jsme vyrozuměli, že „včera bylo už pozdě“ a nejlepší by bylo, kdybychom mohli začít už ZÍTRA! Pro nás samozřejmě skvělá zpráva – máme práci! Museli jsme se přesunout o 600km zpátky jižně. A tak jsme se ocitli v místech, kde jsme už byli a kde jsme začínali náš road trip po jižním ostrově. Cesta teda měla podle Google Maps trvat něco kolem 9 hodin, ale kvůli tomu, že místní silnice stojí za prd, tak jsme v autě strávili přes 11h. Když jsme na farmu konečně dorazili uvědomila jsem si, že nemám ani ponětí o jakou zeleninu se jedná. Na tom nám vůbec nezáleželo, hlavně že máme práci v zemědělství a budeme si moct prodloužit víza (o working holiday vízech bude samostatný článek někdy až bude čas). A tak jsme hned další den šli poprvé do práce – sázet a sklízet ledový salát a brokolici. Na farmě se pěstuje i tzv. baby leaf (špenát, rukola, něco červenýho co chutná jako hořčice, a hromada dalšího listího co ani nevím co je). S baby leafem ale neděláme vůbec nic, tam je potřeba jenom jeden nebo dva lidi a na to má farma svoje vlastní dlouhodobé zaměstnance. Takže hurá na salát a brokolici!

Baby Leaf

Dostali jsme na prostudování smlouvy a milion dalších papírů o hygieně a bezpečnosti v práci. Podepsáno! S odstupem času mi to připadá jako kdyby jsme se upsali ďáblu :-D Ne, zas tak hrozný to není. Většina věcí pro nás byla stejná jako v předchozí práci – patnáct minut svačinová přestávka, třicet minut oběd a patnáct minut odpolední přestávka. Akorát ne vždycky se jim povedlo tyhle pravidla dodržovat, začnu od začátku.

Hurá ráno do práce

Každý den začínáme v 7:30 (někdy už v 7:00). Chtějí po nás, aby v 7:30 byl už useknutý první salát nebo brokolice. Takže čas na první „meeting“, navlečení do nepromokavého oblečení a jízda na pole se nám teoreticky nepočítá jako placený čas, protože na dvoře musíme být už kolem 7:15. Pak bychom měli pracovat ze zákona tři hodiny a mít první přestávku, ale většinou pracujeme na počet palet nebo beden a ne vždycky se to povede přesně na čas. Takže se klidně i stane, že první přestávku máme až v 11:30. Pak se nám samozřejmě posune i čas oběda, protože přece nepůjdeme hned po hodině práce na oběd, takže máme oběd třeba v 15h. Ve smlouvě máme, že pracujeme od 7:30 do 17:30. To většinou ale není pravda. Zvykli jsme si pracovat 11-12 hodin denně. Po obědě teda pracujeme třeba až do osmi do večera s tím, že odpolední smouko nemáme NIKDY! Ale protože ze zákona tu přestávku máme mít, tak si pak můžeme k našemu končícímu času těch 15 minut přidat, páč je to placená přestávka. V létě byl náš rekord od 7:00 do 20:30. Po změně letního času na zimní se večer už brzo stmívá (už kolem šesté/sedmé hodiny není nic vidět), což je pro nás dobrá zpráva, páč to znamená, že nepracujeme tak dlouho. Už se nám ale i stalo, že jsme museli pracovat i za tmy – o tom až za chvíli. Takhle máme teda rozvržen celý náš den. Pracujeme 6 dní v týdnu, některé týdny se snaží o poloviční sobotu (kdy pracujeme jenom do oběda, nebo třeba jenom do 14h odpoledne) a každou neděli nepracujeme. Máme jeden den na odpočinek, na nákup jídla nebo na vyprání oblečení.

Východ slunce

Co se týče té práce za tmy, tak to je jedna z nevýhod (možná i výhod, záleží z jakého pohledu to vezmem) práce na zeleninové farmě. Ze začátku jsme byli nadšení, že pracujeme tolik hodin každý den bez ohledu na počasí. Byla to dobrá změna po ne zcela úspěšné meruňkové sezóně, která hodně závisela na počasí. Jenže jsme si tohle mysleli v létě a na konci léta, kdy je skoro furt pěkně a sem tam fouká vítr nebo je zataženo. Jenže s blížícím se podzimem začalo taky víc pršet a vítr zesílil, až pak jsme si uvědomili, že to není zrovna výhoda pracovat bez ohledu na počasí. Oblíknout nepromokavé oblečení a vyrazit na pole tedy musíme i když fouká opravdu hodně silný vítr, i když prší a mrholí a leje jako z konve, i když je zataženo a mlha že není vidět na druhý konec pole, i když jsou ráno skoro mínusové stupně a nemůžeme cítit prsty jak je máme zmrzlé... Asi už chápete co tím chci říct – není to lehká práce! Na druhou stranu i když prší a i když svítí sluníčko, pořád máme skoro stejný přísun peněz a to je pro nás důležité, takže se furt držíme a nevzdáváme to!

U salátu

Co je náplní naší práce? Jsou celkem tři činnosti, kterými jsme byli na poli pověřeni – sázet malé sazeničky, sklízet salát a sklízet brokolici.

• Sázení sazeniček (planting) = Farma kupuje sazeničky z tzv. banky, ze které přivezou sazeničky v obdélníkových platech. Ráno si připravíme traktor – dáme 40 plat se sazeničkama do držáků na traktoru a vyjedeme na pole, kde nám určí kde se bude sázet. Za traktorem jsou dvě sedátka a kolo které se otáčí a ve kterém je šest děr do kterých se dávají sazeničky, z těchto děr sazeničky spadnou dolů k zemi, kde jsou takovýma lopatkama zasazeny do země. Hrozně těžko se to popisuje. Každopádně moje úloha byla buď sedět na sedátku za traktorem a dávat sazeničky do děr v tom otočném kole, nebo chodit za traktorem a kontrolovat jak dvě osoby na traktoru sází a jak traktor uhlazuje hlínu kolem sazeniček – nesmí být ani moc hluboko, ani moc nad zemí, když vidím že jsou moc hluboko, musím odhrnout hlínu a když jsou moc nad zemí, musím je rukou zasadit hloubš. Tohle byla vždycky práce pro 3-4 osoby, dvě osoby jsou na traktoru a sází, třetí osoba kontroluje sazeničky na zemi a čtvrtá osoba řídí traktor. Traktory na farmě jezdí většinou podle GPS nebo podle vyjetých kolejí, takže řidič traktoru pomáhá kontrolovat sazeničky a jestli je všechno oukej. 

Sazeničky v platech na traktoru

Traktor se sazeničkama na sázení

• Sklízení salátu (harvesting lettuce) = Byla jsem překvapená, že se salát předtím než jde do obchodu nijak neomývá ani neočišťuje a přímo na poli se balí do sáčků a zavírá plastovými „sponkami“. Traktor s přívěsem už na nás ráno čeká na poli, naším prvním úkolem je nasadit na přívěs obrovský a sakra těžký pás, po kterém jezdí saláty nahoru na přívěs. Každý si nasadí opasek se sáčkama a vyfasuje nůž. Saláty rostou těsně u země s hrozně moc listama okolo, takže se musíme pro každý salát ohnout k zemi, uříznout ho a odstranit ošklivé listy, když je moc velký tak se musí odstranit víc listů a jestli si dokážete představit jak vypadá ledový salát, tak oloupat ty listy nějak šetrně bez porušení dalších listů je docela fuška. Poté dáme salát do plastového sáčku a položíme na pás, který je celý den za našimi zády. Po pásu vyjede salát nahoru na přívěs, kde se pytlík protlačí skrz přístroj, který na něj nasadí plastovou „sponku“ a uzavře tím tak salát uvnitř sáčku. Pak putuje salát do přepravky a na paletu. Na přívěsu je místo pro dvě palety, když jsou hotové, přijede traktor, vyzvedne palety z přívěsu a můžou se dělat další dvě palety. Při sekání salátů si musíme dávat pozor na pár věcí – nesmí být moc měkký (to znamená, že uprostřed salátu nevyrostlo žádné srdíčko a nemá uvnitř tolik listů, je jakoby nedozrálý), nesmí být plesnivý (když listy leží dlouhou dobu na zemi ve vodě, když třeba dlouho pršelo, tak má salát plesnivé listy), nesmí být nakažený chorobou (některé saláty mají uvnitř červené vrásčení, něco jako mozaika nebo červené žilkování), listy musí být připojeny ke kořenu salátu (říkáme tomu krátký řez, kdy okolní listy už nejsou spojeny se salátem a než se salát dostane do obchodu, tyhle listy by zplesnivěly), nesmí mít divný tvar (tvar rugby míče, divné listy vyčnívající jako ucho od pivní sklenice, divně oválné nebo podlouhlé saláty, saláty ve tvaru boty nebo houpačky) ... všechny tyhle saláty jsou neprodejné a zahazují se. Pokud jsou některé saláty bez choroby a bez plesnivých listů, jsou pevné a mají uvnitř srdíčko, ale jsou malé na to aby přišli do sáčků nebo mají divný tvar, tak se dávají do jiného druhu beden a tyhle saláty jdou do fast foodů, kde jsou rozsekány přístrojem a používají se do sendvičů a burgerů (říkáme jim „hearts“). Zajímavý je taky to, že máme tři různé druhy igelitových sáčků podle toho, do jakého obchodu jdou a i když v jednom obchodu je salát dražší než v tom druhém, pořád je to ten samý salát z toho samého pole, jen se změnila barva a název sáčku. Ještě je jeden druh salátu, který sklízíme. Říkáme mu „loose“. Jde o to, že se salát uřízne úplně u země se všema okolníma listama (nemusí se listy loupat do kulatého tvaru salátu, ale ponechají se všechny zelené listy od země). Saláty se prodávají v obchodě takhle jak je usekneme, bez plastového sáčku a za stejnou možná i levnější cenu. A lidi pak můžou použít celý salát a ne jenom jeho vnitřní část, kterou oloupeme. Tyhle saláty se ještě omývají vodou, protože jsou ty spodní listy špinavé od hlíny.

Sklízení salátu, pohled z přívěsu

• Sklízení brokolice (harvesting broccoli) = Traktor s přívěsem a pásem vypadá úplně stejně jako na salát, akorát brokolice se nebalí do žádných sáčků ani obalů a dává se z pásu rovnou do přepravek a na paletu. U brokolice tedy nemusíme mít žádný pásek se sáčkama. Každý dostane rukavici aby se neseknul (protože na brokolici je potřeba mnohem větší síla kvůli silnému stonku) a mačetu (větší nůž je potřeba právě kvůli silnějšímu stonku). Brokolice roste trochu výš nad zemí, v úrovni zhruba pod kolenem a má kolem sebe dlouhé listy, které brokolici jakoby schovávají. Brokolice se musí více hledat a odkrývat listy nad ní. Když už konečně najdete brokolici která je dostatečně velká, tak se odsekne od země, stonek se zkrátí na požadovanou délku a otrhají se listy okolo brokolice. Pak se dá na pás a z pásu do přepravky a na paletu. U brokolice se taky musí kontrolovat pár věcí – nesmí být moc malá (nedozrálá, za pár dnů až doroste se sklidí), nesmí být moc rozkvetlá (není pevná, opadává a brzo na ní začnou růst květinky, má nažloutlou barvu), musí být zelená (občas začínají plesnivět když je zbarvená do hněda nebo černa) a musí mít dobrý tvar (oválný a kulatý).

Holínky do práce

Nejvíc mě bavilo sázení sazeniček. Buď se vozit na traktoru a nebo se procházet po poli a srovnávat hlínu kolem sazeniček. Sázení bohužel ale netrvalo dlouho, protože zasázenou půlku pole jsme měli hned, zato sklidit půlku pole trvá skoro dva měsíce. Proto se pak přestalo sázet a začalo se už jenom sklízet. Sazeničky zatím nabíraly na síle a tak máme vlastně pořád co sklízet. Mnohem radši než brokolici mám salát (primárně jsem pořád v salátovém týmu). U salátu je sice trochu opruz to balení do sáčků a uzavírání sáčků, ale mám v ruce malý nožík a není to tak náročné na ruce jako brokolice u které je za potřebí vynaložit větší sílu k useknutí stonku a poté větší sílu k otrhání silných listů se stonkama kolem.

Malé sazeničky salátu

Malé sazeníčky salátu

Nikdy dřív bych neřekla, že budu někdy ve svém životě pracovat na poli. A přece jsem tu byla tři měsíce a odnáším si nespočet zkušeností a zážitků. Začátky byly krušné a bolavé, nejvíce to odnesly ruce. Většinu lidí bolí nejvíce záda, nebo šlachy na nohou z věčného ohýbání k zemi. Mě nejvíc bolely ruce a prsty. Celý den jsem musela držet v ruce nůž a celý den jsem dělala stejný pohyb zápěstím a celou rukou abych salát zvedla ze země a sloupala z něho listy a dala ho do sáčku. Tělo si na práci zvyklo, ale prsty mě bolí dodnes a každé ráno se probouzím s opuchlýma prstama a nemůžu zavřít prsty do dlaně. Ale už je to něco na co jsem si zvykla a dostávám se z toho ráno rychleji než dřív. Peťu bolely právě nejvíc záda a bedra z toho ohýbání, ale pár masáží a taky si přivyknul.

Sklízení salátu za deště

Ještě pro zajímavost nějakou statistiku. Každá přepravka má 15 salátů. Každá paleta má 40 přepravek. Každý den sklízíme mezi 10-15 paletama. Kolik je to salátů za den? Ano kdo hádal 6000-9000 salátů denně, tak ten má pravdu. V týmu nás je většinou pět (občas i méně), což by znamenalo, že každý den sklidím něco kolem 2000 salátů. Docela hrůza to takhle vidět černé na bílým :-D U brokolice je toho ještě víc. Každá přepravka má 30 brokolic. Každá paleta má stále 40 beden. Za celý den se může sklidit taky kolem 10-15 palet. Denně to je teda 15000-18000 brokolic. Brokolicový tým má většinou stejný počet lidí jako salátový tým, což je zhruba 3000 brokolic na osobu. Pár máchnutí mačetou to bude no.

Smouko uvnitř přívěsu

A jak se změnil náš životní styl na zeleninové farmě? Máme o dost více pohybu než předtím, což znamená že hubneme. Máme zadarmo brokolici a salát, který jíme furt, což znamená že hubneme. My to na sobě nepoznáme samozřejmě, ale všichni z rodiny nám to říkají, že podle fotek vypadáme hubenější – možná na tom něco bude. Ale taky si pořádně dopřáváme!

Rumpsteak

Rumpsteak hotov

Co se týče našeho rozpočtu, tak jsme trochu více utráceli než při předchozí práci, ale jde to ruku v ruce s tím, že jsme si i více vydělali a mohli si to dovolit. Celé tři měsíce jsem strávili v placeném kempu poblíž farmy (56$/2os/týden). Mimochodem zatím asi nejlevnější kemp co jsme viděli a se slušným vybavením – teplé sprchy (1$/7min), splachovací záchody, kuchyňka s lednici, mrazákem, troubou, mikrovlnkou a televizí, placená wifi (nevyužili jsme, nebyl čas, cena 50$/100GB/30dní nebo 25$/50GB/7dní nebo 5$/10GB/24h) a společenská párty místnost (taky jsme nevyužili, cena 20$/den). Když k ceně kempu přičteme i tu sprchu, tak je to pro nás oba za 70$/týden. Při rozhodování, kde zůstaneme po dobu naší práce jsme měli tři možnosti – zůstat ve free kempu, zůstat v placeném kempu a nebo zůstat bydlet na farmě. Ubytování na farmě jsme zavrhli hned jako první. Je to sice pěkný moderní dům s obrovským obývákem a kuchyní, ale pěkně drahý (při spaní na palandové posteli 150$/os, při spaní v autě a využívání jen kuchyně a ostatního zařízení 105$/os). A ještě ke všemu bychom museli spát na palandách ve sdílených pokojích. No to ani náhodou! A taky je tam všude neustále se vyskytující bordel, páč ostatní backpackery moc nezajímá jestli budou mít uklizeno nebo ne. Dál jsme zvažovali zůstat ve free kempu a dojíždět do práce a z práce 20 minut. Po pár minutách počítání jsme došli k závěru, že vlastně vyjde levněji zůstat v placeném kempu vzdáleném 3 minuty od práce, než platit benzín za vzdálenější free kemp. A taky se nám líbila ta možnost mít po dlouhé době k dispozici lednici s mrazákem, troubu a normální záchody se sprchou. Vlastně na tom ještě ušetříme, než kdybychom dojížděli do toho kempu co je zadarmo. Trochu paradox.

Náš nový stan

Co se týče našich dalších výdajů, tak každých 14 dní jezdíme prát do prádelny v Christchurch (pračka 4$, sušička 4$). Nákup na týden se pohybuje od 60$ do 100$ (můžeme si dovolit kupovat více masa a mléčných výrobků kvůli ledničce v kempu, kupujeme taky více oříšků na smouko v práci a díky troubě pečeme a vaříme složitější věci než jen těstoviny s fazolema). Benzín nebereme tak často, protože do práce to máme 3min, jednou týdně jezdíme do nejbližšího menšího obchodu pro čerstvé ovoce nebo zeleninu a jednou za 14 dní jezdíme do Christchurch vyprat a nakupit v obrovském obchodě trvanlivé zásoby, takže benzín bereme tak jednou za 3 týdny za 90$. Protože jsme tu uvízli na tak dlouho, nakupovali jsme taky víc zásob (plechovky, těstoviny, rýži, cibuli a hromadu dalších věcí co dlouho vydrží) a na tyhle zásoby jsme potřebovali nějaké uskladnění. Proto jsme se rozhodli, že trochu zainvestujeme a koupili jsme si stan. V autě se nám vždycky všechno hned zkazilo a ani nemáme tolik místa pro tolik zásob. Stan máme pod stromem a po celý den je všechno naše jídlo ve stínu a nic se mu nestane. Za stan jsme dali 60$, páč byl v 50% slevě ze  120$. A to se vyplatí! To jsou asi všechny naše výdaje. V práci děláme běžně kolem 55 hodin, někdy je to 48h a někdy 63h, záleží kolik je práce. Výši mzdy máme furt stejnou jako v předchozí práci, ale kvůli tomu, že se minimální mzda na Novém Zélandu od dubna zvýšila, tak máme trošku víc (15,75$/h hrubého). A kvůli tomu, že jsme tu zůstali tak dlouho a naše manažerka si všimla kolik věcí navíc se snažím v práci udělat, tak jsem na poslední tři týdny dostala trochu přidáno :) Jako bonus za mojí tříměsíční snahu :-D K platu se dál připočítává 8% tzv. holiday pay (páč nemáme nárok na dovolenou, tak nám ji proplácejí rovnou) a od platu se odečítá daň někde mezi 15%-18%. Dopočítat se kolik si vyděláme můžete sami pokud chcete :-)

Toť asi vše. Končí naše další část WORKING holiday a teď už si snad budeme užívat tu pravou working HOLIDAY. Zasloužíme si odpočinek. A proto se vydáváme na dovolenou. Na Zélandu právě začíná zima a tu my neradi, proto se pojedeme ohřát. A kam? To se dozvíte v dalším článku.

Pac a pusu :-*