Fidži (4.díl) - hon na myši a z výletů nic nebude

Den 7, 30.05.

Ráno klasická snídaně na zemi. Říkali jsme si, že je před náma další nudný den. Vyhlídky jsou nic moc – válení se v houpací síti, číst si knížku, plavat v moři, potápět se k mrtvým korálům, čekání na oběd, čekání na sváču, čekání na véču a hurá spát. Nic zvláštního by se dneska nedělo až na to, že jsme si včera večer zahráli naší oblíbenou hru na kočku a myš. Aneb snažili jsme se chytit naší malou spolubydlící. Tak co myslíte, povedlo se nám to?

Joe (náš místní patron) nám včera večer přinesl lepidlo na myši. Ano, opravdu čtete správně – lepidlo na myši. Předtím jsem to nikdy neviděla, ale věřím tomu, že i u nás je tohle lepidlo k mání. Vzali jsme kus kartonové krabice, kouskem větve jsme na něj napatlali lepidlo z plechovky do kruhu a doprostřed kruhu jsme dali návnadu v podobě uvařené kasavy s kouskem tuňáka z plechovky (nečekaně žejo). Nejdřív jsem těmhle přípravám moc nevěřila a říkala jsem si, že to nevypadá moc věrohodně a že naše spolubydlící nám na to neskočí. V noci se zase ozvalo pískání, šramocení a běhání po trámech a podlaze. Vypadá to, že naše návnada zůstala nedotčená. Po chvíli jsme si ale všimli, že ustalo to běhání nožiček po podlaze a zůstalo jenom pískání. Tak jsme rozsvítili a zjistili jsme, že jsme vyhráli! Myška se snažila dostat ke kousku jídla a uvízla celým tělíčkem v lepidlu. Samozřejmě jí to nezabilo, jenom přilepilo. A tak tam s náma takhle „spinkala“ přilepená celou noc.

Ráno mi bylo myšky trochu líto. Jenom trochu. Tak jsem vzala na větvičku kousek toho tuňáka a snažila jsem se jí nakrmit. Dali jsme jí jméno Michael Jackson, páč jak ležela, tak vypadala jako by tančila ten jeho měsíční tanec. Šla jsem i pro pár kapek vody. Voda měla takový efekt, že lepidlo přestávalo lepit. Zdálo se mi, že se jí trošinku uvolnila jedna pacička a v tu chvíli byla všechna moje lítost ta tam. Strčila jsem do ní větvičkou, aby se přilepila ještě víc. Strčila jsem do ní asi víc než jsem chtěla a lepidlem se jí zalepila celá tlamička. Dobře ti tak ty mrcho, nemáš nás otravovat v naší slámový chajdě. Pro myšku pak přišla jedna místní domorodkyně a hodila jí na místo, kde pálí odpadky. Pá pá spolubydlící. Bohužel jsme se nerozloučili naposled.

Místní kuchyň

Místní chajdaloupka

Den 8, 31.05.

Dnešek je totálně proflákanej a z toho nicnedělání nemáme vůbec dobrý pocit. Já už jsem dočetla tři knížky za tu dobu co jsme tady (trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové – film byl natočenej podle první knížky, kromě jejího konce, páč příběh pokračuje dál v dalších dvou knížkách a slečnu Peregrinovou tak snadno nevysvobodí hned  v prvním dílu, každopádně všichni kdo mají rádi trochu fantasy, tak takhle dospělácká pohádka plná zvláštností a nadpřirozeností je právě pro vás). Na koupání to taky moc nevypadá, trochu se nám zamračilo, sluníčko se schovává za mraky a do moře se nám moc teda nechce. Tak se celý den válíme.

Flákání v houpací síti

Po obědě si snažíme s Joem domluvit výlet do mořské jeskyně. Je to jeskyně ve které se dá při přílivu koupat, má to být jediná atrakce co za to v okolí stojí, tak si to nechceme nechat ujít. Domlouváme se s ním, že zítra kolem 10h ráno vyrazíme. Bohužel s Joem je těžká domluva, je to klasický líný fidžijský domorodec, který nehne ani brvou aby udělal něco na víc. A i to, za co by mu bylo zaplaceno, se mu nechce udělat. No uvidíme zítra, jak náš výlet dopadne. Každopádně vysoký naděje si nedáváme, jelikož už jsme vypozorovali, že Joe moc věcí v hlavě neudrží, nejspíš to má z nadměrného pití toho jejich kava kořenu.

Flákání před chajdaloupkou

Den 9, 01.06.

Snídaně v klasickém moukovém duchu a sluníčko si pořád hraje na schovávanou. To bude zase den! A to jsme ještě nevěděli tu horší zprávu. Při snídani se totiž dozvídáme, že jeden rodinný příslušník, který pocházel z této vesnice, včera zemřel. Na nás jako současné spoluobyvatele vesnice to má taky určitý vliv. Najednou jsme všem u zadnice! Oni si hodují, zabíjí jedno prase za druhým, vidíme jak porcují celou krávu, táhli tam i obrovskou želvu (které nám bylo hrozně moc líto) a my (?!), my dostaneme smaženou mouku s rejží a čínskýma nudlema.

Klasická snídaně

Po snídani se Joe samozřejmě neukázal. Takže z výletu nic nebude a my máme před sebou další suprově proflákanej den. Po obědě se nám omlouval, že se nikam nejelo (jako bychom si nevšimli, že se nikam nejelo) a vymlouval se na pohřeb, že jsou všichni hrozně „busy“ (zaneprázdněný). Samozřejmě se tam všichni celý den akorát tak váleli a nacpávali si pupky.

Pozorování krabů

Čím déle jsme tady, tím více se utvrzujeme v názoru, že jejich kultura a styl života není uplně to pravý ořechový a rozhodně to není nic pro nás. No než abychom další den proleželi  v hamace, to se radši vydáváme pozorovat kraby. Na pláži jich je spousta, schovávají se v dírách v písku, nebo před váma rychle utečou do moře. Ale když se na chvíli zastavíte, tak se jich objeví hromada. My jsme si našli krásný místečko kousek mimo pláž, kde už bylo hrozně moc šutrů, ale to nám nevadilo. Vyškrábali jsme se v žabkách na nejvyšší kámen a sedli jsme si. Po chvíli se kolem nás začalo hemžit hrozně moc malinkatých krabíků i nějací velcí krabáci. Myslím že jsme tu strávili něco přes dvě hoďky pozorováním těchhle zvláštních tvorů.

Krab zamaskovaný v písku, vytáhli jsme ho z nory

Snažil se maskovat, ale marně