Samoa (3.díl) - jízda busem, ostrov Namu'a, lenošení

Den 18, 10. 06.

Dneska jedeme do Apie vrátit naše vozidlo. Všechno oukej, tak jdeme na busové nádraží hledat ten správný autobus. Je to docela děs, každý autobus má vepředu napsaný kam zhruba jede, do jaké oblasti. Zastávky tu nejsou. Pokud chcete někde vystoupit, tak zatáhnete za provázek nad vaším místem (tím se zatroubí na řidiče) a řidič vám u krajnice zastaví. Takhle si každý může zastavit autobus přímo před svým barákem, nebo u obchodu apod. Víme, do jaké oblasti potřebujeme jet, ale takový autobus nemůžeme najít. Tak se ptáme jiných řidičů, které autobusy jedou k Lalomanu pláži. Ukazují někam na konec autobusového nádraží a říkají, že by snad měl mít modrou barvu. Super no, všechny autobusy jsou tu barevny, nasprejovaný, pokreslený a popsaný. Nevadí, jdeme se ptát dál. Po chvíli nám konečně jeden řidič řekne, že jede tam kam potřebujeme. V autobusu se moc nehraje na to, že jedno místo je jen pro jednoho člověka. Když už je bus narvaný a není si kam sednout, tak si lidi prostě sednou jeden na druhého. Je jedno jestli se znají nebo ne. Já si radši sedla Peťovi na klín rovnou, aby si na něj nesedla nějaká samoánka. Po chvíli ho samozřejmě začnou bolet nohy, ale není zbytí, všude kolem je narváno k prasknutí a vedle nás sedí taky nějaký kluk s holkou na klíně. Hold mačkanice jak má být. Dokodrcáme se takhle až na naše místo, cesta trvala přes dvě hodiny. Celý zpocený skáčeme hned do moře a zbytek dne se válíme na pláži.

Místní autobus, kvůli dešti má vytažený okna, jinak jsou pryč

 Po večeři je show pro hosty. Říkají tomu FiaFia Dance Show. Místní tancují jejich typické tance a zpívají. Je to celkem sranda, i když po chvíli už je to na nás dost dlouhý.

K večeři jsme dostali tyhle červený potvory

Den 19, 11. 06.

Dopoledne jsme šli zase šnorchlovat, strávili jsme tam možná i víc než dvě hodiny. Petr si samozřejmě spálil záda, jako vždycky. Dneska je sobota, to znamená, že dostaneme zadarmo oběd formou bufetu (jinak není oběd v ceně ubytování).

Selátko k obědu, trochu ho spálili

Celý den jsme vlastně strávili pak na pláži, střídavě jsme se opalovali (Peťa zůstal už radši ve stínu) a koupali v moři. Super relax.

Lenošení s kokosem

Pózování na pláži

Den 20, 12. 06.

Asi pět minut chůze od našeho ubytování je takový malý stánek s jídlem. mají tam jen čínské polívky, sušenky, sladkosti, krekry a tuňáka, vodu a další kraviny. Nic pořádnýho k jídlu. Tak kupujeme aspoň krekry. Zabalili jsme si batohy a od 12h čekali na bus. Přijel až v jednu hodinu. Nějaké jízdní řády tu nemají, je pouze jeden čas který musí dodržet a to je čas, kdy vyrážejí ze své první zastávky. Pak se čas odvíjí od toho kolik lidí jede a kde kdo chce zastavit. Chceme se svézt jenom kousek do vedlejší vesnice, kde pro nás přijede loďka a odveze nás na osamělý ostrůvek, kde budeme úplně sami. Rezervovali jsme to předem přes Facebook, takže o nás věděli. Chvíli jsme čekali na molu než přijede člun. Cestou na ostrov Namu‘a jsem konečně viděla ty vysněné želvy. Sice ne zblízka, plavali kolem nás dvě v moři, ale i tak jsem byla ráda.

Čekání na loďku

Čekání na loďku na Namu'a Island

Po příjezdu si dáme věci do našich přístřešků (Namu’a Beach Fales, 120 tala/os, v ceně je i cesta tam a zpět loďkou) a jdeme se hned koupat do moře, který je ale hrozně mělký. Všude je taková divná mořská tráva, na kterou se bojím šlápnout. Tak i když mám vody po stehna, tak se radši hned namočím a plavu dál abych nemusela jít po té trávě. Žene se nějaká bouřka, voda je trochu špinavá, páč fouká dost vítr. Pak odpočíváme na pláži.

Namu'a Beach Fales

Den 21, 13. 06.

Ráno jsme se hned vydali šnorchlovat, dokud je ještě dost vody (než bude zase odliv, který je v tuhle roční dobu přes den). Nic moc teda, našli jsme nějaký krásný rybky a korály, ale spíš prd. Želvy nikde. Večer dost pršelo a vypadá to, že bude pršet zase. Počasí nám moc nepřeje. Než zase začne pršet, tak se vydáváme na vrcholek jediného kopce, který na ostrově je (a z kterého je vlastně ostrov vytvořen). Trochu to klouže, páč pršelo (nečekaně žejo). Všude hromada komárů, takže opět nezastavujeme. Na vrcholku nás zaujalo nějaké šustění a i podle toho co říkal majitel Beach Fales, tak je tu obrovské hnízdiště netopýrů. A fakt že jo. Všude kolem vidíme jak na větvích visí netopýři. Petr je z toho nadšenej! Já se snažím pochodovat kolem aby mě nežrali komáři.

Netopýři kam se podíváš

Po chvíli jdeme zpět. Výhled teda žádný, všude jsou stromy a na moře vidět moc není. Cestou pozorujeme kraby poustevníky. Kvůli tomu, že tu není moc lidí (naše domněnka), tak narostli do celkem velkých rozměrů. Snažíme se je vyfotit, ale moc se nám nedaří. Komáři nám stále znepříjemňují život.

Nic moc výhled, ale selfie musí být

Krab poustevník

Cestou dolů si všimneme, že hned za hlavní budovou, ve které je jídelna, si pěstují vlastní banány. Nikdy jsem neviděla takhle růst banány, takže pro mě super!

Banány

Den 22, 14. 06.

Celý den příšerně prší. Zrovna když si naplánujeme cestu na soukromý ostrov, kde to má být fakt ráj na zemi, tak celou noc tak prší že se v těch přístřeškách moc nevyspíme a za deště stahujeme plachty abychom nezmokli. Ani pláž jsme si tolik neužili za deště. Po obědě nás musí zavést zpátky na hlavní ostrov. V dešti to není nic moc. Naštěstí se majitel nabídne, že nás jeho sestra může zavést zpátky do Taufua Beach Fales, tak aspoň nemusíme čekat na bus. To bychom byli pěkně zmoklý.

Den 23, 24, 25 a 26, 15. 06.-18. 06.

Bohužel nám počasí moc nepřeje. Skoro celý den i celou noc prší. Je to dost slejvák. Moře je pořádně rozbouřený a vlny jsou obrovský. Do moře se teda neodvážíme. Celou dobu se jen tak poflakujeme v jídelně nebo v naší chýšce. Po dlouhý době jsem si vzpomněla na hru lodě, tak jsme si dali pár soubojů. Většinou jsem prohrála samozřejmě. Úspěšně si neustále vybíjíme mobily, klidně i třikrát za den. Peťovi začala trochu hnisat noha, takže nemůžeme jít ani na procházku když přestalo na chvíli pršet. Má to otlačený a odřený z žabky a udělal se mu na tom mega strup. Bohužel kvůli místnímu podnebí se mu rána ne a ne zahojit a zacelit, má to furt otevřený. Tak po zbytek našeho pobytu v Taufua Beach Fales se jen válíme, lenošíme a paříme různé hry. V neděli jsme se vydali aspoň do místního kostela. Jejich mše je příšerně dlouhá, část je v samoánštině a část v angličtině. Všichni jsou oblečeni do bílé barvy. Je to celkem zajímavý, ale hrozně dlouhý. Z dřevěných sedaček nás akorát bolí zadnice. Nejvíc se mi líbilo, když zpívali, to fakt stálo za to.

Místní kostel