pátek 7. července 2017

Fidži (2.díl) - první setkání s místní vesnicí

Den 3, 26.05.

Dnešek zůstáváme ve městě Nadi, kam jsme první den přiletěli. Malé centrum je přizpůsobené pro turisty a najdete tady hromadu obchůdků a restaurací. Autobus nás sem z Coral Coast stál 7$F/os. Dali jsme si pozor na to, že se má platit až při výstupu. Občas se totiž stane, že před autobusem prodávají lístky (asi) řidiči nebo jejich pomocníci. Je ale důležitý, aby vám dali účtenku, jinak jim jdou prachy do kapsy a vy musíte při výstupu zaplatit znova páč nemáte jak prokázat že jste nějakýmu ušmudlanýmu opálenýmu týpkovi platili už při vstupu. Nás právě jeden takovýhle chlapík zkásnul o jízdné, nastoupili jsme a že nám přinese lístek později. Autobus už vyjet a naše lístky furt nikde. Naštěstí jel v autobuse s náma, ale dělal že nás nevidí a hrál mrtvýho brouka. Tak jsme se mu připomněli a lístek nám vypsal. Při výstupu po nás chtěl řidič znovu zaplatit, ale HA! my máme tenhle lístek, takže platit dvakrát teda rozhodně nebudeme.


Po příjezdu do našeho ubytování Central Sunview Hotel (25$F/os), jsme odhodili bágly a rozhodli jsme se vydat pěšky na to mezinárodní letiště odkud jsme přiletěli a zarezervovat si lístky na zítřejší ferry. Dost blbej nápad! To jste si asi taky domysleli. Zkoukli jsme mapu a Peťa prohlásil „To je oukej, to bude tak dva kyláčky.“ No nebylo samozřejmě. A tak jsme v žabkách (od kterých máme oba rozedřený nohy) vyrazili na pět kilometrů vzdálené letiště, chodník na přímém slunci a my bez vody. Na letišti mají naštěstí pítko s vodou, ze kterého hltáme vodu hned jak se tam doplazíme. Zarezervovat lístky bylo snadný, našli jsme pobočku Awesome Adventures, která tohle ferry provozuje a zabookovali si lístky na zítra ráno za 180$F/os (one-way). Při rozhodování, jak se dostaneme zpátky do centra Nadi jednoznačně zvítězila možnost vzít si za 1$/os místní autobus bez oken. Ten dolárek na autobus obětujeme.

Ještěrky a podobná stvoření jsou tu uplně všude
Máme hlad. V centru nás tahají místní do zapadlých a divně vyhlížejících restaurací, kde se cena jídla pohybuje od 18$F-45$F za jídlo a to se nám zrovna nelíbilo. Odradila nás i skutečnost, že v restauraci vůbec nikdo neseděl a paní servírka nám vylíčila že nám připraví cokoliv si budeme přát i když to nemají v menu. Pro upřesnění – restaurace vypadala jako na speciality s rybama, ale prý není problém nám připravit kuře s hranolkama, nebo nějaké čínské jídlo. Tak nashle! Nevzdáváme to a hledáme dál, nějaké místo s normálními cenami. O ulici dál zacházíme trochu mimo hlavní centrum a míříme do místní kantýny, kde mají kuře s hranolkama i s vodou za 5$F. Všude kolem plno místních a tak je to pro nás jasná volba. Bus zpátky do backpackeru nás vyšel na 0,5$F/os, potí se nám zadky na dřevěných sedačkách, ale aspoň ušetříme našim nožkám v žabkách.

Relax, ale i v ráji může být zataženo
Den 4, 27.05.

Ráno čekáme na free bus od ferry, který měl jet kolem 7h, ale přijel až v 7:30. Loď nám odjíždí v 8:30, bus má samozřejmě trochu zpoždění, ale z toho si tady nikdo hlavu nedělá – aneb podle jejich známého přísloví „It’s Fiji time.“ Podle času se tu nikdo moc neřídí. Nalodíme se a čeká nás dlooooouhá cesta. U každého resortu loď zastavuje a lidi nastupují i vystupují. U této společnosti je totiž možné si koupit tzv. „island hopping“. V praxi to znamená, že si zvolíte balíček, který vám vyhovuje a v ceně máte x přesunů. Je to něco jako třeba 14-ti denní jízdenka (Bula Pass), pokud chcete na souostroví Yasawa strávit 14 dnů. Můžete spát každé dva dny v jiném resortu a lístek vám platí na přesuny právě touhle lodí. Každý den můžete využít pouze jeden přesun. Nápad zajímavý, ale odradila nás cena. Za tenhle hopping můžete dát i přes 1000$F/os a to v tom ani není ubytování, které se pohybuje od 100-300$F/os/noc. Trochu drahá sranda. To není na našem lowbudget listu.

Awesome Adventures Route Map (zdroj: www.awesomefiji.com/transfers)

Na lodi strávíme celkem kolem šesti hodin. Na ten nejvzdálenější ostrov, kde jsme ubytovaní připlouváme kolem třetí odpoledne. U naší velké lodi (která je moc velká aby pokaždé připlouvala až k resortům) nás vyzvedává malý motorový člun. Každý resort či ostrov vždy vysílá takovéhle malé čluny, aby vyzvedli ubytované hosty z velké lodi. Jak už jsem zmínila minule – pokud nemáte na ostrově domluvené ubytování, nemůžete nasednout do jejich loďky a na ostrov se jen podívat. Existují i jednodenní výlety na některé ostrůvky, které si můžete zaplatit.

Yasawa Flyer
Blue Lagoon Resort, místo kde jsme přestupovali z ferry na motorový člun
Po příjezdu na ostrov Nacula do vesnice Malakati jdeme hned na oběd. Jídlo se tu prostírá na zemi. Místní takhle žijí, nemají skoro žádný nábytek, nemají stoly ani židle, nemají skříně, nemají klasickou kuchyň jakou známe my. Vaří na ohni, u kterého v sedě všechno připraví. Kuchyň je jako samostatný přístřešek nebo chajda vzadu za barákem. Jejich chajda na bydlení je tedy oddělená od kuchyně. Na zem prostřou látku (nebo něco podobného připomínající ubrus), talíře s jídlem se položí doprostřed a každý si sedne kolem ubrusu a na svůj talíř si nandá z talířů uprostřed. Časem jsme zjistili, že nejspíš není slušné všechno z prostředních talířů dojídat, páč jakmile my dojíme, místní zasednou na naše místa a jídlo po nás dojí. Nikdy jsme si nevšimli, jestli mají i něco jiného připraveného v případě že toho sníme moc a jim to nebude stačit.

Cesta motorovým člunem na ostrov Nacula
Abychom se mohli volně pohybovat po vesnici a zároveň zůstat ve vesnici i bydlet, musíme se seznámit s náčelníkem vesnice a předat mu dar. Bohužel (možná spíš bohudík) není doma, setkáváme se tedy jenom s jeho tlustou ženou. Mimochodem všechny ženy ve vesnici jsou obrovský, tlustý, přežraný a vůbec nic moc, nejspíš kvůli tomu, že žijí na zemi, všechno dělají jen v sedě a moc pohybu nemají. Náčelníkova žena vypadá trochu mimo (nedokážu posoudit, jestli je sjetá tím jejich kava kořenem, nebo jenom trochu retardovaná). U nich doma je všude bordel a špína, na zemi se válí hromady špinavého prádla a když vejdeme do místnosti, do obličejů nám vrazí zatuchlý smrad moči. Musíme si tu sednout na zem (což je mi trochu proti srsti, ale nechci být nezdvořilá), předat dárek v podobě sevusevu (zamotaného kava kořenu) a zaplatit poplatek 10$F/os (nejspíš za to, že můžeme ve vesnici fotit, za co přesně tyto peníze byli jsme nezjistili). Když bydlíte např. v resortu a chcete se jet jenom podívat do vesnice jak místní žijí, musíte vždy těchto 10$F zaplatit. Chvíli tam tedy sedíme, náčelníkova žena i s naším patronem tleskají a říkají něco fidžijsky (hádám místní rituál, kdy děkují za ten halucinogenní kořen). Po chvíli jsme vysvobozeni a prcháme zpátky na pláž, kde jsou naše chajdaloupky.

Nacula island, Malakati village
Před večeří se jdeme vykoupat do moře. Voda je krásně osvěžující po tak parném dni a taky čirá až na dno. Chvíli si užíváme výhled na oceán a na vesnici a pak vyrážíme na večeři. Uvnitř našich chatek to vypadá obyčejně – máme dvoupostel s moskytiérou, je tu i jedna přistýlka na kterou dáváme batohy a vybalujeme potřebné věci. Před chatkou je stůl s židlema a šňůra na prádlo. Říkáme si jak se skvěle vyspíme při šumění vln. A ono prd! Nějak po půlnoci nás vzbudí takové jakoby hrabošení a utíkání nožiček. Naštěstí mi hned došlo, že pavouci ani hadi takhle rychle neutíkají a nebylo by to ani takhle moc slyšet, takže hned nepanikařím. Třeba to jsou jenom krabi, kteří se hned zase zahrabou do písku a všechno bude oukej. Po chvíli slyšíme pískání a slabounké kvičení. Tak to asi krabi nebudou. Když jsme rozsvítili světlo viděli jsme dvě krysy jak si to přímo před naší postelí rozdávají na zemi. Proto to pískání a divné kopulační zvuky. Přerušili jsme jim rozmnožovací chvilku a snažili jsme se je zabít. Utíkali nám po celé chatce a nenechali nás v klidu vyspat. Nakonec jsme nějak usnuli a druhý den jsme hned začali řešit s chlápkem, co nás jako turisty měl na starost, co se s tím dá dělat. Jelikož mají na všechno Fiji Time (něco jako ‚No Stress‘), tak o tom jak to s myškama dopadlo se dočtete v příštím díle...

Naše ubytování ve vesici Malakati
Uvnitř chajdy

Žádné komentáře:

Okomentovat