Něco končí a něco začíná

Ahoj všichni :)

Vím, že už je to hrozně dlouho co jsem nic nenapsala. Hlavním důvodem byl čas, kterého jsme měli nedostatek. Druhým důvodem bylo to, že vlastně ani nebylo nic nového o čem bych mohla psát – práce a práce, pořád dokola. Ale náš pracovní pobyt tady v Německu už se chýlí ke konci a s tímto dlouho očekávaným koncem přichází i začátek. „Začátek čeho?“ říkáte si. A o tom bude právě ten dnešní článek, o změnách, které nás čekají a o nových začátcích.

Frankfurt nad Mohanem

Ve Frankfurtu nad Mohanem jsme strávili celkem 4,5 měsíce; 133 dní; 3 192 hodin; 191 520 minut; atd. Co tím chci především říct – byli jsme tu už strašně dlouho! A už se těšíme domů! Zpátky do Frankfurtu jsem se vždycky těšila a tomu tak zůstane i nadále, je to nádherné město, tolik přírody uprostřed centra města včetně řeky, na které jsme strávili většinu výše zmíněného času. Je zde tolik krás co navštívit a tolik možností jak se zabavit. Našli jsme si tu i kamarády, kteří jak doufáme, zůstanou našimi kamarády už napořád.

Maria Sibylla Merian připravená na firemní akci

Květinová dekorace na Merian 

Už dlouho dopředu jsme se snažili přijít na to, co vlastně chceme dál dělat, čím budeme, co podnikneme, co nás v budoucnu čeká a došli jsme k závěru, že s plánováním dětí a rodinným stereotypem můžeme ještě chvilku počkat. Já jsem v tomto roce úspěšně dokončila bakalářské studium a Petr úspěšně dokončil maturitu. Škola nám tedy skončila ve stejnou chvíli. Samozřejmě tu byla ještě možnost pokračovat dál ve studiu, ale za ty „vyhozené“ peníze a tolik zničených nervů nám to nestálo. A co teda bude dál? Pracovat dokud z nás nesedřou v 70 letech kůži? Na to máme ještě chvíli čas. A tak jsme se rozhodli, že budeme cestovat a proč se rovnou nevydat na druhý konec světa?! A takto jsme se dostali od školy a stálého zaměstnání k jednosměrným letenkám. Mě se myšlenka cestování zrodila v hlavě už v době studia, studovala jsem taky Cestovní ruch, tak co jiného očekávat, že? Petr mi už v době našeho seznámení pořád básnil o tom, jak se chce z České republiky odstěhovat a zkusit štěstí někde jinde. A tak jsem vzala v úvahu jeho dvě vysněné destinace, totiž Kanadu a Nový Zéland. Ani vlastně nevím proč, ale mnohem víc se mi zamlouval nápad s Novým Zélandem. A tak jsem začala zjišťovat informace. 

Plánování našeho dobrodružství 

Všechno se stalo skutečností v březnu 2016, kdy jsme celí nedočkaví vyplňovali žádosti o Working Holiday víza. Celý jejich server spadnul a nebylo možné se do limitu 1 200 míst dostat včas a víza získat. Nakonec jsme místo klasických počítačů a notebooků zkusili mobily a tablety. Nejdřív stále bílá obrazovka a najednou mi ségry tablet ukázal kolonky na vyplnění a já celá nadšená začala vyplňovat formulář až jsem se dostala k platbě za víza. Jenže Petr stále nic! Už jsme probírali co budeme dělat, když se do té kvóty 1 200 lidí vejde jen jeden z nás, jen jsem nikdy nepočítala s tím, že zrovna já budu ta, co se dostane a Petr ne. Naštěstí asi o dvě hodiny později se stránky rozběhly i na jeho mobilu a on se k platbě za vízum dostal taky. Máme to! Získali jsme víza, ta nejtěžší věc byla za náma.

To byl první krůček k našemu dobrodružství. Pak začaly nervy se školou, dodělat titul a maturitu, začít balit věci do Německa atd. Na další plánování nějak nezbyl čas a vše se zdálo celkem nereálné, jako nějaký vysněný sen, ze kterého se ráno probudíte. A pak začala každodenní rutina: vstát ráno do práce, práce, jít večer spát > ráno vstát, práce, večer spát > spát, práce, spát > jeden den v týdnu volno > a zase celé znovu ... na nějaké další plánování nezbylo moc času. Ale poslední dobou jsem si říkala, že už se musím odhodlat a něco se pokusit naplánovat, stručný itinerář cesty, co chceme opravdu na Zélandu vidět a zažít, kde budeme pracovat, kde budeme bydlet atd. A už se mi celý ten sen zdá reálnější. Jako kdyby naše cestování bylo skutečné a chození do práce v Německu jen sen. 

Frankfurt -  bude mi chybět

Konečně jsme se tedy dočkali toho, že nás čeká posledních 10 dní tady ve Frankfurtu v bytě ve čtvrtém patře bez výtahu. Zhruba 5 hodin cesta domů a 21 dní na zabalení všech věcí a na všechny návštěvy. Snad to stihneme ;-) 

Pokračování příště ... aneb jak budu šílet z toho, kolik málo věcí si s sebou můžu zabalit a jaké budou naše první dojmy z Taiwanu a z Nového Zélandu. Ano opravdu letíme nejdříve na Taiwan – ale o tom až příště. 

Pac a pusu :*