Cesta na druhý konec světa

Ahoj všichni :)

Už jenom to, že na všechno zařizování po návratu z Německa, navštěvování a plánování jsme měli tři týdny, svědčí o tom, že úplně v klidu se to asi nezvládne. Takže se dalo očekávat, že nějaký ten stres, blbá nálada a cestovní horečka zavítají mezi nás. A jak tedy probíhal celý proces balení a přesouvání se z jednoho letadla do druhého? Jak moc náročná ve skutečnosti cesta na druhou stranu zeměkoule je? Čtěte dál, jestli se o naší cestě k protinožcům chcete dozvědět víc.

Všechno začalo tím navštěvováním, stále jsme si říkali, že zabalit věci bude to nejmenší. Jenže ani jedna z těchto událostí není jednoduchá. A tak jsme si naplánovali, kdy budeme balit věci a kdy budeme navštěvovat rodinu a kamarády. Stihli jsme všechno parádně, až jsem tomu nemohla uvěřit. Loučení je vždy těžké, ale v moderním světě ve kterém vládne internet, není zcela nemožné se spojit a zůstat v kontaktu. S balením věcí to bylo lehčí než se zdálo. Naštěstí všechno co jsme měli v plánu vzít, se nám do batohů vešlo a ještě nám zůstala i malá rezerva. O tom, co všechno jsme museli pro naši cestu zařídit a obstarat bude jiný článek, dneska se chci zaměřit jen na tu cestu jako takovou.

Naše dobrodružství začalo 08. 11. 2016 v 17:10 na pražském letišti, kde jsme po odbavení batohů (já jsem byla namátkou vybrána na kontrolu střelného prachu) čekali na letadlo společnosti Alitalia, které nás přesunulo do Říma. Tam jsme museli zhruba 3 hodiny čekat na přestup na další letadlo. Čas jsme si zkrátili nečekaně chutnou pizzou a hraním her na vestavěných tabletech. Zde jsme se také seznámili s Andreou a Honzou, kteří se stali našimi parťáky na další tři dny.

Ve 22:40 jsme se dostali do letadla China Airlines, které bylo větší než jsem čekala. Vypadalo jako takové to letadlo z filmů - uprostřed čtyři sedačky a po stranách vždy po dvou místech, letadlo bylo rozděleno na tři sektory (zóna 1, zóna 2 a první třída). Mezi zónami nebyl rozdíl, my byli vždy v zadní části letadla, tj. zóna 1. Každé místo má svou vlastní mini obrazovku, kde můžete hrát hry, koukat na filmy, poslouchat hudbu nebo sledovat informace o letu.

Na téhle trase jsme museli jednou přestoupit v Novém Dillí. Nemuseli jsme měnit letadlo. Museli jsme pouze opustit letadlo (vzít se s sebou všechny věci), projít bezpečnostní kontrolou (kde vám můžou vyhodit i něco, co vám v ČR bez problémů prošlo) a spolu s novými cestujícími nastoupit do toho samého letadla na stejná místa a pokračovat v letu. Říkáte si, že to je v pohodě. Jenže problém byl ten, že na "přestup" jsme měli pouze cca 90 minut. V Indii bohužel nejsou úplně rychlí a jejich kontrola je zbytečně moc důkladná, když už jsme minimálně dvěma dalšími kontrolami museli předtím projít. Všechno tohle nasvědčovalo pouze tomu, že jsme utíkali k naší bráně k letadlu jak nejrychleji jsme mohli a nastupovali jsme s poslední výzvou pro cestující - aby toho dobrodružství nebylo málo teda. A další let mohl pokračovat. Tentokrát směr Taipei, kde jsme měli dvoudenní stopover. Pro ty co nevědí, co to stopover znamená, tak se jedná o zastávku mezi jednotlivými lety do vaší cílové destinace, kdy se opustí letadlo a můžete v zemi zůstat na takovou dobu, jakou si stanovíte (ne delší než 1 rok), a poté se vrátíte na letiště a nastoupíte zpět na vaší trasu a dokončíte ji. Poplatek za stopover je minimální ve srovnání např. s cenou letenky z ČR do daného místa. A výhodou je, že si aspoň trochu odpočinete a nemusíte trávit v letadle nepřetržitě tolik hodin.

Jak se nám líbilo v Taipei? Byli jsme ubytovaní v hostelu Formosa 101. Nádherný hostel, schovaný v horní části jedné z budov, nejdřív jsme nápis hostelu přehlédli a směřovali trochu jinam. Hostel je čistý, útulný s velmi přátelskou atmosférou. Mohli jsme využít sprchy, kde byl i šampón se sprchovým gelem a kuchyňku, kde bylo všechno potřebné pro malé kuchtění. Ráno jsme mohli využít i snídaně, které byli v ceně ubytování. Hostel je přímo naproti night marketu, tak jsme se tam hned první noc vydali. Je to prostě tržiště jako každí jiné, akorát s nesnesitelným smradem od místního jídla. Nepřišli jsme na to, co to přesně bylo, nejspíš grilované/smažené tofu, nebo ledvinky, játra, vnitřnosti všeobecně.. no prostě smrad.. Vyzkoušeli jsme i pár místních jídel, ale nějak extra nám to nechutnalo - všechno smažený, divně kořeněný a vůbec podivně chutnající. Zkusila jsem místní sweet potatoes fries a dostala jsem klasické hranolky posypané cukrem a skořicí. Co se týče památek a chrámů, tak ty jsou opravdu nádherné. Snažili jsme se obejít všechny za jeden den a byl to opravdu úžasný zážitek. Jeden chrám byl bohužel v době naší návštěvy zavřený, ale i zvenku jsou to překrásné stavby. První den jsme tedy věnovali městu a jeho památkám a druhý den jsme se vydali prozkoumat trochu přírody. Vyšlápli jsme si na Elephant mountain, svezli se kabinkovou lanovkou a prozkoumali čajové plantáže. Čas bohužel nebyl náš přítel, proto jsme se museli hned druhý den dostat v odpoledních hodinách opět zpět na letiště a nastoupit na naší trasu směr Nový Zéland. Samozřejmě jsem si spletla, že odlétáme z jiného terminálu, takže na poslední chvíli jsme museli hledat cestu na ten druhý terminál, což byla úplně jiná budova, ale naštěstí jsme se stihli ještě i najíst - naštěstí naposled v těchto končinách :-D

Místní specialita - knedlíčky Dim Sum

Taiwanská ulice plná skútrů

Chiang Kai-Shek Memorial Hall

Night Market

Elephant Mountain

Tian En Temple

Prošli jsme skrz kontrolu, sedáme si na svá místa a vyrážíme s letadlem po ranveji na startovací čáru. Stojíme zde poměrně dlouhou dobu. Najednou se letadlo otáčí a jsme opět v pohybu - bohužel stále neletíme, my se totiž vracíme zpět k letišti. Nikdo neví co se děje, upřímně jsem měla trochu strach, co se stalo a co s námi bude. Vidíme okýnkem, že se k letadlu blíží sanitka a policie (asi?). Kapitán nám oznámil, že musíme 30 minut čekat. Z tohoto třiceti minutového čekání byly nakonec zhruba dvě hodiny zpoždění. Cestou to s námi dost hýbalo a házelo. A když píšu dost, myslím tím opravdu DOST. Až tak, že vypadávala světla a v uličce se nedalo jít. Měla jsem pocit, že prostě padáme. Můj žaludek taky nebyl zcela spokojen. Naštěstí jsme tedy v pořádku přistáli v Austrálii, kde jsme museli opět "změnit" letadlo, kvůli dotankování, doplnění cateringu a změně posádky. Zde v Melbourne jsem byla opět namátkou vybrána pro kontrolu - ani nevím čeho, ale byla to extra kontrola. Říkala jsem si: "To už fakt není možné, proč zase já!". Všechno v pořádku a my mohli nastoupit do stejného letadla na svá stejná místa a pokračovat KONEČNĚ do naší cílové destinace - Nový Zéland, Christchurch.

Austrálie

Nový Zéland

Tady na Zélandu mají velmi přísnou kontrolu zavazadel, kvůli potravinám, outdoorovému vybavení (zbytky hlíny, travin, živočich atd.), ale ve výsledku to bylo frk mrk hotový a ani jsem si neuvědomila, že už stojíme před letištní budovou a hledáme autobus do hostelu. Už z Česka jsem si zarezervovali hostel All Stars Inn on Bealey. Pokoje jsou fakt luxusní, každý pokoj má svou vlastní ledničku, fén na vlasy, ručníky, rychlovarnou konvici a sadu na čaj/kávu/čokoládu. Součástí je i televize s Netflixem, kde jsou filmy a seriály. Takže na ně můžeme koukat bez reklam. V Česku myslím taky něco podobnýho je, ale tak dlouho jsme v Česku nebyli, takže se v tomhle nevyznám :-D

Když jsme sem dorazili, říkali jsme si, že už je všechno v pohodě - už jsme přece TADY. To nejtěžší máme za sebou. Jenže pak mě v noci z neděle na pondělí (13./14. 11. 2016) Peťa vzbudil s tím, že se to kolem nás nějak klepe, třese a vůbec bylo všechno v pohybu. Tím všechno mám na mysli postel, zem, ledničku atd., prostě všechno. Původně si myslel, že se klepu já, protože mi je zima. Nejdřív to bylo prý slabé, těžko rozpoznatelné. Jenže to začalo sílit až se klepal celý hostel. V hostelovém rozhlase jsme slyšeli, že se musíme evakuovat mimo budovu, tak jsme na sebe hodili jen boty, vzali telefony a co nejrychleji vypadli ven, kde už všichni postávali. Ozýval se jekot, brek, nářky a prosby, ať už to skončí. Než mi opravdu došlo, že to je zemětřesení, chvíli mi to trvalo. Nikdy předtím jsem ten pocit nezažila. Stojíte pevnýma nohama na zemi a ona se hýbe, jak kdyby jste stáli na malém člunu na velmi rozbouřeném moři. Trvalo to dobrých 10-20 minut, než jsme se mohli vrátit zpátky. Všichni byli vystrašení a vyděšení. Nemohli jsme samozřejmě usnout, protože jsem nevěděli co ještě přijde. Otřesy a jemné chvění cítíme dodnes, občas se jen houpe postel, občas se mi začnou podlamovat nohy.

Sesuv půdy, zdroj: http://media.nzherald.co.nz

 Když jsme si potom druhý den začali zjišťovat informace, tak jsme zůstali jen čučet s otevřenou pusou. Byli jsme cca 90km od epicentra (naštěstí). Otřesy byly cítit po celém Novém Zélandu proto, že se střetly dvě zemětřesení dohromady. To také vyvolalo vlnu Tsunami, která zasáhla danou oblast epicentra, tj. okolí města Kaikoura. Se silou 7,8 se jedná o druhé nejsilnější zemětřesení, které kdy Nový Zéland zasáhlo (první nejsilnější zemětřesení z roku 1855 bylo silné 8,2) Zemětřesení zničilo pár silnic - nejen že to některé silnice zavalilo/posunulo o pár metrů dál, některé pukly a některé se kvůli sesuvům půdy úplně rozdělili. Zemřeli pouze dva lidé - jeden v ruinách domu a druhý na infarkt. 

Christchurch, zničená katedrála po zemětřesení z roku 2011

Christchurch, moderní umění

 Zrovna den předtím jsme se byli podívat v centru Christchurch, které se i po pěti letech stále ještě nevzpamatovalo z velkého zemětřesení v roce 2011. Viděli jsme rozpadlou katedrálu, upadlé části domů, nákupní centrum na jehož místě jsou jen provizorní stánky a restaurace, které se přesunuli do pojízdných autobusů a přívěsů zaparkovaných v místech původních restaurací. Po celém městě je rozseto několik maleb (grafity), které městu dodávají pozitivní energii.

Snad se zemětřesení nevrátí a nezničí zbytek této nádherné země, která odolává jak jen může.

Po všech nástrahách a překážkách (které věříme mohli být mnohem horší) jsme se skutečně dostali na druhý konec světa, k protinožcům. Těšte se na další článek o tom, co je potřeba pro takovou cestu zařídit a obstarat.

Pac a pusu :*

P.S. Další fotky najdete na rajčeti a video z Taipei na YT - odkazy tady v pravé liště →