Dvanáctý až patnáctý měsíc - naše dobrodružství je u konce... nebo na začátku?!

Ahoj všichni,

hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se dokopala k tomu konečně dopsat poslední díl našeho novozélandského dobrodružství. Je to pro mě velký krok, protože to znamená, že kompletně uzavřu celou tuhle kapitolu našeho života. Doteď byla tahle kapitola stále s pootevřenými dvířky a v jejich zavření mi bránil právě tenhle deníčkový zápis. Vím, že už to bude za chvíli rok co jsme ze Zélandu odletěli a proto jsem se rozhodla, že s Novým rokem definitivně doženu všechny naše cestovatelské deníky, co mi ještě zbývají dopsat. Poslední kapitola našeho novozélandského snu bude o spoustě věcí dohromady a bude pokrývat zbývající období strávené na Zélandu. Jsou to celkem čtyři měsíce, které mi zbývají dopsat a ucelit tak celé patnácti měsíční období, které jsme na Zélandu strávili. Není to pro mě jednoduché. Uff. Hrozně ráda vzpomínám na Zéland a už navždy zůstane v mým srdíčku kvůli tomu jak je nádherný a kolik zkušeností mi dal.

Mount Maunganui

Jedenáctý měsíc - skoro jsme neprodali auto, hledáme pronájem a práci

Po dvou měsících strávených na kiwi je čas se posunout zas o kousek dál. Náš plán je jasný – jet do Aucklandu, prodat auto, koupit menší auto na ježdění do práce, najít si pronájem a najít si práci. Člověk by řekl, že to je moc úkolů na pár dnů, ale musíme zkusit štěstí a do Aucklandu se plní očekávání vydáváme. O tom jak se nám pomalu hroutil celý plán, ale nakonec vše dobře dopadlo jako v pohádce si přečtěte dále.

Naše ložnice

Devátý a desátý měsíc - kiwi všude kam se podíváš aneb práce v baličce kiwi

Ahoj všichni, užili jsme si nádhernou dovolenou a viděli jsme zase kousek Zélandu ale je na čase si najít další práci a jakou jinou práci než s tímhle zeleným oválným ovocem, ano řeč je o ovoci kiwi. No to jsme si naběhli! Do práce s kiwi bych se teda znova nehrnula. A taky jsme se poprvé blíže seznámili s místními Maory.

Zlaté kiwi

Sedmý a osmý měsíc - plavání s delfíny, konec jižního ostrova

Ahoj všichni, dlouho jsem se nemohla dokopat k tomu dopsat náš cestovní deník ze Zélandu a konečně jsem si našla čas a že mám ještě hodně o čem psát. Dneska o tom jak jsme se po naší práci na farmě vydali severně do Kaikoury kde se mi splnil sen a plavala jsem v otevřeném oceánu s divokými delfíny, taky o tom jak se nám pomstilo autí za to že jsme ho nechali měsíc stát na parkovišti zatímco jsme si užívali sluníčko na Fiji a Samoe a taky o tom, že Hobitín je jen předražená turistická atrakce, kterou ale stejně musíte vidět.

Kaikoura, Dolphin Encounter