Ahoj všichni :)
Už je to fakt dlouho od posledního článku. Bohužel nebyl čas ani internetové možnosti a ve výsledku ani energie pro napsání něčeho nového. Ale protože jsme na druhém konci světa a máme právě teď podzim (zatímco vy v Česku máte jaro), zhoršilo se nám trochu počasí a ubylo práce. Díky tomu můžu dohnat co jsem zanedbala ;)
Po ukončení naší první práce v packhousu jsme se vydali na sever jižního ostrova. Naše první kroky vedly do Wanaky, kde jsme sice jednou už byli, ale zapomněli jsme navštívit velké 3D bludiště a muzeum zvláštností. V bludišti byla fakt sranda, jedná se o velký čtverec, v každém rohu je jedna věž do které se musíte dostat v určitém pořadí (podle obtížnosti jakou si zvolíte). Dokázali jsme se propracovat ke všem čtyřem rohům :) Po bludišti následovalo muzeum zvláštností, kuriozit a očních klamů (muzeum se jmenuje Puzzling World). Po návštěvě muzea vyrážíme dál na sever.Cesta na sever vede přes West Coast - plno vodopádů, dva špinavý ledovce, miliony pískomuch a ještě víc japonců. Nejvíc nás rozesmála cedule u "vjezdu" na West Coast, která upozorňuje, že posledních x kilometrů není žádná benzínová pumpa :D
 |
| The Great Maze, Velké bludiště |
 |
| The Great Maze, Velké bludiště |
 |
| Roman style toilets |
 |
| Poslední benzinová pumpa pro dalších 120km |
Vodopádů je po cestě fakt nespočet, některý menší, některý větší, některý nezajímavý a některý nádherný. Můžete posoudit sami z pár fotek :)
 |
| Three waterfalls |
 |
| Coal Creek |
 |
| Depot Creek |
 |
| Fantail Falls |
 |
| Maruia Falls |
 |
| Thunder Creek |
Ledovce na mě zapůsobili trochu rozporuplně - ani nenadchli, ani neurazili. Měli jsme hezké počasí, takže byli nádherně vidět, ale všude bylo plno turistů a místo odkud se dají pozorovat je příliš daleko od samotných ledovců, takže ve výsledku uvidíte z dálky kus špinavého ledu. Šli jsme se projít i kolem jezera Matheson, páč mělo vypadat nádherně a za bezvětrného počasí můžete vidět odraz zasněžených hor ve vodě. To se nám samozřejmě nepoštěstilo i přesto, že bylo hezky, jezero nám připomínalo spíš bažinu. Takže trochu zklamání. Odrazovou fotku se nám povedlo pořídit na parkovišti před naším prvním ledovcem.
 |
| Fox Glacier |
 |
| Franz Josef Glacier |
 |
| Blue Pool, Fox Glacier |
Do města Hokitika jsme přijeli trochu později než jsem chtěla a nebylo venku už tak dobře vidět. Šli jsme se i tak podívat na známou pláž, na které lidi staví různé sochy a věci z klacků a ze slámy. U některých byly cedulky s oceněním, takže asi z nějaké místní soutěže. To že bylo už šero, nám ale umožnilo vidět místní glow worms. Tentokrát jsme se nemuseli brodit skrz žádnou jeskyni, stačilo jít kousek do lesa a tam byly - úplně všude, jako hvězdy. Bylo to nádherný. Je celkem těžký je vyfotit, ale něco málo jsem zachytila :) ↓
 |
| Glow Worms, Hokitika |
 |
| Glow Worms, Hokitika |
Další zastávka byla u prdících děr (Blowholes) a palačinkových skal (Pancake Rocks). Bylo dost hnusné počasí, proto jsme nezůstali moc dlouho, ale palačinkové skály vypadají opravdu jako palačinky naskládané na sobě. Prdící díry jsou akorát skály vymleté mořem a občas těmi dírami vylítne voda když je vysoká vlna.
 |
| Pancake rocks, Punakaiki |
 |
| Pancake rocks, Punakaiki |
Dorazili jsme do Nelsonu a Motueky kvůli práci na jablkách. Práci jsme nenašli (hádám bohudík), na všech jablečných farmách už měli domluvené sběrače měsíce dopředu. Při hledání práce na jablkách rozhodně doporučuju domluvit dopředu! Mysleli jsme že můžeme objíždět farmy a packhousy a najít práci, ale je mnohem lepší domluvit si práci předem. Nebavilo nás každý den tisíckrát poslouchat, že už mají všude plno, tak jsme se vydali na nejsevernější část ostrova - přes Golden Bay až na Farewell Spit. Pár nocí jsme přespali v hippie městě Takaka. Myslím že celý Golden Bay je tak trochu zaseknutý v hippie stylu. v Golden Bay jsou opravdu nádherný pláže, do moře jsme nevlezli (i když hodně lidí se koupalo), ale užili jsme si relax na pláži a pozorování moře.
 |
| Golden Bay beach |
 |
| Split Apple |
Když jsme dojeli na Farewell Spit, první plán byl se jen projít po pláži a podívat se na tenhle poslední cíp jižní ostrova. To co jsme našli jsme neočekávali a zanechalo to v nás smutný pocit. Když jsme dojeli na parkoviště u Farewell Spit bylo tam hrozně moc lidí a záchranný dobrovolnický tým. Vyrazili jsme s houfem lidí na pláž. Dozvěděli jsme se, že jsme sem dorazili zrovna ve chvíli, kdy se několik stovek velryb zaseklo na mělčině a nemůžou se dostat zpět do moře. Stává se to prý kvůli tomu, že jsou zmatené a jakmile se dostanou na mělčinou neví jak se dostat zpět do hloubky. V té samé chvíli byl velký odliv a všechny velryby zůstali na souši. Dobrovolnický tým se snažil nosit vodu v kyblíkách, polévat velryby aby neumřely a pokrývat jejich obrovský těla mokrýma hadrama, aby se jejich pokožka nevysušila a nepopraskala. My jsme bohužel dorazili pozdě a už jim nebylo jak pomoct. Na pláži jsme našli stovky mrtvých velryb, všude byly mrtvý těla, krev (protože jejich pokožka popraskala a jejich vnitřnosti se jim vařili uvnitř těla a vybublávali ven), neskutečný smrad a plno lidí. Záchrannému týmu se podařilo několik velryb poslat zpátky do moře, ale i přesto přes 400 velryb zemřelo na téhle pláži. Děje se to prý každý rok ve zhruba stejnou dobu, Farewell Spit je pro velryby něco jako přírodní past, protože se vždy chytí na mělčině a při odlivu zemřou. Bylo to opravdu smutný.
 |
| Farewell Spit, whale stranding |
 |
| Farewell Spit, whale stranding |
Chtěli jsme si zlepšit trochu náladu, tak jsme se ještě vydali na jednu z nejkrásnějších pláží Nového Zélandu. Jelikož byl stále odliv našli jsme tady školku s malými lachtánky. Na pláži bylo hodně velkých kamenů a kvůli odlivu se tam vytvořil malý přírodní bazének, kde si hrálo asi 15 malých lachtánků. Hlídali je dva velký lachtani. Malinký byli fakt roztomilý, páč se ještě nebáli tolik lidí a snažili se vylézt po kamenech nahoru k nám a když jsme jim podali ruku, tak se jí snažili chytit a ožužlat, páč nevěděli co to je a chtěli zkoumat. Byla sranda vidět malinké lachtánky v živé přírodě jak si hrají, předvádějí se a dovádí. Strávili jsme něco kolem dvou hodin pozorováním jejich hrátek. Kousek dál po pláži jsme našli obrovský kámen ve tvaru slona (jeden by měl být taky na severním ostrově, ale kvůli zemětřesení se rozpadl), slona můžete vidět jen z určitého úhlu, jinak je to prostě jen skála. Tuhle pláž hodnotím fakt jako nejkrásnější pláž.
 |
| Wharariki Beach |
 |
| Baby sea lion |
 |
| Baby sea lions |
Cestou zpět jsme dostali hlad, tak jsme si na parkovišti chtěli udělat jídlo v autě. Kolem nás (ano kolem nás, mezi autama na parkovišti) se motali dva koně. Přišli k nám tak blízko, že nám jeden strčil hlavu do kufru auta a snědl nám z postele čínskou polévku v pytlíku. Pytlík jsme mu vyrvali z pusy (i když se mu to nelíbilo) a zbytek hold snědl. Vypadalo to že si docela pochutnal až na ten sáček s chilli, který v těchhle čínských polévkách většinou bývá. Celý to vykašlal a vyhrkly mu slzy do očí. Asi to musel něčím zajíst, páč strčil hlavu do druhýho auta a snědl jim nějaký tousťák.
Vrátili jsme se zpátky k Nelsonu a dostali jsme tak dlouho očekávanou nabídku práce. Bylo to sice až za Christchurch, což pro nás znamenalo vrátit se zhruba 600km zpátky, ale museli jsme si najít práci na farmě, proto jsme nabídku přijali a hned další den přejeli do malého městečka Southbridge za Christchurch. Začali jsme pracovat 15.února. A jelikož únor je pro nás čtvrtým měsícem na Novém Zélandu, o naší další pracovní zkušenosti si budete moct přečíst v dalším článku. A myslím že se máte na co těšit! Dozvíte se jaké to je sklízet zeleninu na poli a jak vypadá náš pracovní den.
Pac a pusu :*
Žádné komentáře:
Okomentovat